Schůze 26.-27.5.2012 – Indiáni (Svahová)

Školení tvořivé uplatnění prvků dramatické výchovy v MŠ „Na indiánské stezce“

Mateřská Škola Chomutov, Šafaříkova 4335, příspěvková organizace

Součást školy Písečná 5072, Chomutov

Na indiánské stezce“

 

školení sekce tvořivé dramatiky v horském hotelu Svahová 26. – 27. 5. 2012

 

Obsah:

  • Předávání zkušeností ze seminářů DV
  • Seznámení s charakteristikou a obsahem dramatické výchovy
  • Seznámení s knihou Lenky Pospíšilové „Housle, basa, trumpeta, pojedeme do světa
  • Tvořivé hry s rytmy a rytmickými nástroji
  • Pohybové hry s péry
  • Relaxační hry
  • Další hry spojené s tématem
  • Večerní hry pro dospělé

 

Vedoucí sekce: Eva Lenčéšová, Romana Žižková – MŠ „Kvítek“, Chomutov

 

Přítomní:

 

  • Ivana Vlčková –  MŠ „Kvítek“, Chomutov
  • Jasinská Pavlína – MŠ „Zahrádka“, Chomutov
  • Vitvarová Ivana – MŠ „Úsměv“, Chomutov
  • Gillarová Marta – MŠ „Zahrádka“, Chomutov
  • Hantonová Marie – MŠ „Klíček“, Chomutov
  • Metličková Lenka – MŠ „Zahrádka“, Chomutov
  • Charvátová Hana – MŠ Vysoká pec
  • Petráková Jaroslava – MŠ Lidická, Most
  • Hajzlerová Renata – MŠ Lidická, Most
  • Valková Miroslava – MŠ Zahradní, Most

 

Cíle:

v  Zaměřit se na osobnostní a sociální rozvoj jednotlivce prostřednictvím dramatické výchovy

v  Pochopit důležitost vzájemné spolupráce a výhody, které přináší při řešení problémů

v  Získat schopnost aktivně i pasivně se uvolnit

v  Naučit se dobře využívat prostor, respektovat partnery v něm

v  Rozvíjet smyslové vnímání – využití smyslových her

v  Soucítit s druhými lidmi a být schopen jim pomoci, je-li to třeba

v  Umět učit děti zvládat prvky a postupy dramatického umění a s jejich pomocí prozkoumávat a vyjadřovat své city, myšlenky, názory a postoje

v  Umět vybírat a tvarovat látku tak, aby přesně a dramaticky účinně sdělovala záměr

v  Orientovat se v sobě, jasně a zřetelně formulovat své myšlenky a beze strachu prezentovat své názory

v  Naučit se vytvářet prostředí, ve kterém se všichni cítí dobře a bezpečně. Umět správně motivovat každou hru.

v  Uvědomovat si mravní dilema, umět se v nich samostatně a odpovědně rozhodovat

v  Spolupracovat s druhými na společném díle, umět dovést toto dílo až do konce a být schopen za ně nést zodpovědnost

 

Toto setkání umožnilo všem přítomným:

 

ü  Vytvořit přátelský kolektiv na základě vzájemného poznání (využití kontaktních her)

ü  Aktivně se zúčastnit společné činnosti

ü  Pochopit důležitost vzájemné spolupráce a výhody, které přináší při

řešení problémů

ü  Získat schopnost aktivně i pasivně se uvolnit

ü  Uvědomovat si a rozvíjet schopnost soustředění jako základu každé úspěšné hry a práce

ü  Rozvíjet smyslové vnímání

ü  Naučit se dobře využívat prostor a respektovat partnery v němRozvíjet rytmické cítění

ü  Umět navazovat kontakt s druhými

ü  Dokázat se aktivně zapojit do rozhovoru

ü  Položit základy schopnosti vcítění přes vlastní prožitek v určité situaci a roli

ü  Naučit se využívat v dramatické akci různých materiálů a předmětů

ü  Prakticky si vyzkoušet širokou škálu dramatických her a souvisejících činností, které mohou využít pro svou další tvorbu vzdělávacích programů, naučit se improvizovat, využít každé situace vedoucí ke správnému rozvoji dítěte, navodit příjemnou atmosféru ve třídě a umět se vcítit do dětských duší

 

Příklady kontaktů podle Vlasty Gregorové „Člověk mezi lidmi“

  • Mimoslovní kontakty (mimické projevy vyjadřující např. souhlas, povzbuzení, údiv).

 

  • Dotykové a tělesné kontakty:

a) beze slov např. podání ruky, pohlazení, atd.

b) doprovázené slovem např. lidovým říkadlem, popěvkem, atd.

 

  • Řečové kontakty:     

a) Forma oslovení dítěte: Může vést k hříčce s jeho jménem např. „Kdo dneska přišel?“ b)Promyšlené dotazy, které mají u dítěte vyvolat aktivní odpověď, vyjadřující jeho názor, jeho přání, touhu, jeho pocity, fantazijní představu, např. „Kam asi pluje lodička s tvého trička?“ c)Promyšlené sdělení, o kterém může učitelka předpokládat, že dítě potěší, radostně naladí, např. „Víš, co je nového? Paní školnice má nové štěňátko a my se na něj půjdeme podívat.“

  • Kontakty při hře:

a)      Kontakty, při nichž učitelka pomáhá dítěti organizačně zajistit hru, např. do námětové hry připraví a nabídne zajímavý doplněk, který hru znatelně obohatí (např. různý druh čepic, baterku, lano, atd.

 

b)      Kontakty, které vznikají, když učitelka přijme na požádání dítěte roli v námětové např. lékařka, prodavačka, atd.

 

c)      Kontakty, které vznikají, když se učitelka sama nabídne jako partnerka ve hře. Může jít o promyšlený vstup, kterým chce rozehranou hru dítěte obohatit či taktně usměrnit.

 

 

 

 

1. Seznámení s písněmi Lenky Pospíšilové a jejich další využití

  • „A let a go go“

Postavíme se do kruhu a vytvoříme dvojice. Se svým partnerem se otočíme proti sobě a každé „go“ si vzájemně tleskneme do dlaní. Když to zvládneme, můžeme zapojit i druhého souseda. Po každém taktu se otočíme k opačnému sousedovi. Hru postupně zrychlujeme. Můžeme hrát i volně v prostoru a partnery tak střídat. Hru můžeme motivovat šamany. Lze využít i různé rytmické nástroje i plastové kyblíky.

  • „Ententýna“

Na cestě se nám určitě bude hodit i počítání, vyzkoušíme, jestli všichni umí počítat aspoň do pěti. Vedoucí zájezdu ukazuje na prstech čísla od jedné do pěti a děti podle toho tleskají. Další varianty – ťukání do stolu nebo do hlavy, dupání, pleskání do kolen nebo na sousedova záda, poskoky.

  • „ČIČI GOGO“

Stojíme v kruhu a na slabiku „ČI“ tleskneme a na slabiku „GO“ pleskneme. Nejdříve se snažíme vymyslet svůj popěvek s tím, že ho předvedeme a ostatní opakují. Později jen popěvek zazpíváme a ostatní předvedou.

 

2. Tvořivá hra s rytmy i rytmickými nástroji

 

  • DH: „Přidej se“

Sedíme v kruhu, zavřeme oči a snažíme se postupně přidávat do rytmu prvního muzikanta svým rytmickým nástrojem. Poté postupně nástroje ubíráme. S dětmi hrajeme nejdříve s otevřenýma očima.

  • DH: „Stroj času“

Jeden znázorní ve volném prostoru nějaký pohyb a rytmus. Ostatní se k němu postupně přidávají, s tím, že se musí dotýkat nějakou částí těla a dodržuje daný rytmus. Lze využít všech částí těla a různých zvuků např. louskání, pleskání, tleskání, bouchání, mlaskání apod. Stroj musí působit věrohodně, to znamená, že jako celek se hýbe i ozývá rytmicky stejně. Prostě funguje.

 

 

  • Indiáni – Josef Kainar

Indiáni, ti se mají! Celý den si jenom hrají. Skáčou hejsa, hopsasa, chytají se do lasa. Potom vlezou do vigvamu, zavolají na svou mámu: „Mámo, mámo, máme hlad.“ Snědí vlka a jdou spát. Do spánku jim pěkně vijí kojotové na prérii, ráno sluníčko je vzbudí, a ti malí chlapci rudí hned vyběhnou mezi stany hrát si. Nač? Na indiány.

Práce s textem, využití rytmických nástrojů, celého těla.

  • DH: „Kdo půjde do boje“

Děti stojí v kruhu a posílají si kopí na tuto říkanku: „My jsme malí indiáni, tátové už cvičí s námi, jak zvířata stopovat, s nepřáteli bojovat, komu kopí zůstane, ten však z kola vypadne.“ Vítěz má právo jít poprvé s otcem do boje. Může následovat trefování do předem připraveného bizona. Hru opakujeme několikrát.

  • DH: „Indiánská rozcvička“

Děti stojí v kruhu, jedno dítě zaujme místo v kruhu a začne indiánský tanec. Komu se tanec líbí (1 dítě), jde k němu a tanec napodobuje. Po chvíli však tanec změní a první dítě odchází z kruhu a zařadí se k ostatním dětem. Přidá se opět další dítě a hra se stále opakuje. Můžeme využít i předem připravenou indiánskou hudbu, pokud nemáme, rytmické nástroje či indiánskou píseň.

  • DH: „Takhle zpívám já“

Děti stojí v kruhu a postupně vymýšlí nějaký hudební úryvek spojený s pohybem např. „Hatlatytla hu hí“ a ostatní po něm opakují, např. pleskají, tleskají, dupou + zvuk. Později může učitelka opakovat a děti hádají, koho předvedla.

  • DH: „Indiánské štronzo“

Tančíme tanec indiánů na doprovodnou hudbu a na předem určený signál děti znehybní. Hra se opakuje.

  • „Ori ori deo“

Děti sedí v kruhu a opakují postupně indiánský text: „Ori ori deo, umbady umba, umbady, umba deo. Žala baba mak, hej, nevedzela jak, hej, šašek vedzel, nepovedzel, a to bylo tak, hej.“

  • „Otaka tetu flóra“

Děti sedí v kruhu, ruce před sebou. Pravá ruka je na ruce souseda a levá pod rukou druhého souseda. Na indiánskou báseň: „Otaka tétu flóra, omaneo, neo, neo, tyky téo, téo, téo. Ó mandžu frix, dej ruce pryč.“ si děti postupně pleskají do rukou (pravou na sousedovo pravou). Na slovo pryč, musí dítě rukou uhnout. Pokud to neudělá a druhé dítě ho plácne, vypadá ze hry. Opačně vypadá druhé dítě.

  • „Den den delí“

„Den, den, delí, dene, dene, doli, doli. Saša bibi, Saša bibi Mexiko. Jimi, jimi, agu, jimi, jimi, úva. Jimi, jimi, agu, jimi, jimi, úva. Aj don bibi, aj don bibi sá. Aj don bibi, aj don bibi sá. Hakl, pakl, luna, sakl, si, si, si, du, du, du, si a du a apačů (Vinetů).“

  • „Kmenová píseň do kruhu“ (americká lidová, text: Miroslav Jalovecký)

Text přiložen. Zpívá se na melodii písně „Jó, třešně zrály“

  • „Indiánská píseň po kruhu“

„Šel první, šel druhý, šel třetí indián. Šel čtvrtý, šel pátý, šel šestý indián. Šel sedmý, šel osmý, šel devátý indián. A ten desátý byl poslední. Halí helou. My se, my se, nebojíme se. Halí, helou, indiáni jdou.“

  • DH: „Indiánské stínování“

Indiáni vytvoří dvojice a postaví se za sebe. Na indiánskou hudbu první ze dvojice předvádí nějaký tanec a druhý ho napodobuje. Dá se hrát i za sebou po kruhu s tím, že se střídá vedoucí indián.

  • „Cesty dlouhé“

Text písně přiložen. Chodíme celým prostorem s vyhýbáním. Obměnou může být i chůze po barevných cestách (vlna). Doplníme písní.

  • „My jsme se k vám přišli ptáti“

Text písně přiložen. Píseň je doprovázena pohybem v kruhu. Předvádíme to, co zpíváme.

  • „Malý indián“

Text písně: „Malý indián čtyři bratry měl, čtyři bratry měl, malý indián, oni nejedli, ani nepili, jenom takhle dělali.“ (melodie písně Otec Abrahám). Předvádíme postupně – jedna ruka, druhá ruka, jedna noha, druhá noha, hlava a celé tělo + slabiky mo, pi, se, apod.

3. Pohybové hry spojené s péry

 

  • DH: „Na ochranu“

Každé dítě má v ruce barevné peříčko a pohybuje se volně po celém hracím prostoru. Na předem určené znamení např. útok nepřítele na indiána s červeným peříčkem, ostatní děti vytvoří ochranný kruh okolo tohoto indiána, nebo více indiánů s předem určenou barvou peříčka.

  • DH: „Jdeme lovit“

Děti stojí na svém předem určeném území podle barev svých peříček. Na znamení učitelky např. zvednutí určité barvy peříčka, děti začnou běhat, tančit, plazit se, dupat apod.

  • DH: „Indiáni, domů“

Děti mají svá stanoviště podle barev peříček, kde stojí a čekají na předem určený signál. Poté začnou tančit, nebo dělat jiný domluvený pohyb. Učitelka po chvíli křikne: „Indiáni, domů“ a ti se musí co nejdříve dostat na své stanoviště.

  • DH: „Indiánská čelenka“

Děti se volně pohybují prostorem (nebo si vymyslí jiný pohyb) a na slovo „Čelenka“, se musí najít děti, které mají různé barvy peříček, tzn. 4 – 6 barev. V čelence musí být vždy jen jedna barva z každé barvy. Učitelka musí dětem rozdat barvy tak, aby každá čelenka měla všechny barvy a stejný počet. Děti se snaží vytvářet čelenku vždy s někým jiným.

 

Peříčka můžeme použít jako veslo, opratě, oštěp, překážkovou dráhu, pomůcku k opakování číselné řady a barev, atd.

 

4. Relaxační hry

 

  • DH: „Relaxace po boji“

Bojovníci volně chodí v celém prostoru (relaxační hudba) unaveni z boje. Na předem určený pokyn, nebo zvuk se bojovníci k sobě postaví zády ve dvojicích, zavřou oči, třou se o sebe zády a vydávají blažené zvuky. Hru opakujeme a měníme dvojice.

  • DH: „Masáž rukou“

Dvojice indián a indiánská žena sedí proti sobě. Indiánská žena vtírá mastný krém svému muži do rukou. Muž má při masáži zavřené oči a vnímá pouze doteky své ženy. Dvojice se může vyměnit (masáž muž ženě oplatí).

 

5. Další hry spojené s tématem

  • DH: „Nebezpečí“ – stojíme v kruhu, uprostřed indián se zavázanýma očima, který se snaží obuškem bouchnout dvojici, která se před tím kontaktovala očima a snaží si vyměnit místa. Ke kontaktu využíváme pouze oči, nikoliv tělo ani hlas. Koho indián bouchne, přebírá jeho roli.
  • DH: „TAM“ – chůze prostorem s vyhýbáním, na předem určený signál ukážeme rukou na dvojici, kterou jsme si předem vybrali a řekneme „TAM“. Možno hrát ve trojici, čtveřici a využít k ukazování i nohy.
  • DH: „Lov na bizona“ aneb „Střílečka“ – stojíme v kruhu, jeden je lovec a mrknutím střílí mamuty. Pokud je mamut zasažen, předvádí, že umírá a padá k zemi. U dětí dbáme na to, aby tato hra neskončila úmrtím, volíme např. živou vodu, která je znovu oživí. Změna: Střílí všichni, postupně. Jen tehdy, pokud proběhne oční kontakt obou dětí. K zemi padají oba najednou.
  • DH: „Pomoc slepému indiánovi“

Děti stojí v kruhu, jeden udělá krok dopředu (slepý indián) a bez pomoci rukou chodí po kruhu. Ostatní indiáni ho lehkými doteky navádí, kudy má jít, aby nenarážel do ostatních. Hru můžeme hrát i v celém prostoru, kdy se slepý indián musí dostat z jedné strany na druhou, pomocí slovní pomoci jiného indiána. Do prostoru se mohou dát i různé překážky. Motivujeme např. Cestou domů, lze využít jako labyrint.

  • DH: „Na postřeh“

Indiáni si trénují postřeh tím, že si hází imaginární míč v kruhu. Hru hrajeme

pantomimicky – míč jako hodíme a druhý ho jako chytí.

  • DH: „Jdeme pro poklad“

Indiáni stojí na jedné straně herny a na druhé straně jsou zlaté cihly, nebo jiný předem

určený poklad. Učitelka umístí někde v prostoru obrázek kovboje (nebo tam bude stát

předem určené dítě v roli kovboje), který sleduje, kam se indiáni blíží. Indiáni jdou pro

poklad tak, že se musí nepřetržitě koukat na kovboje a zase se s pokladem vrátit na své

území. Kdo spustí oči z kovboje, je zastřelen a vypadá ze hry. Hra končí přenesením

pokladu na své území.

  • DH: „Záchranná náruč“

Indiáni volně chodí prostorem. Kolem nich se pohybují imaginární nepřátelé. Učitelka

vysloví jméno postřeleného indiána a ten padá k zemi. Ostatní musí co nejrychleji

k němu přiběhnout a zachytit ho, aby nedopadl na zem.

  • DH: „Vyvolený“

Indiáni chodí prostorem a snaží se někoho zkontaktovat očima. Nepřetržitě se na něj

koukají a on musí pohled opětovat. Tímto způsobem se k sobě přibližují a obejmou se,

chytí se za ruce a čekají, až všichni najdou toho vyvoleného. Hra se opakuje, hledám

někoho jiného.

  • DH: „Lovíme bizona“

Dvě stejně početné skupiny sedí naproti sobě a drží se za zády rukama. Na konci obou skupin sedí jeden společný bizon (plyšák) a na druhém konci sedí šaman (učitelka), která dává znamení k lovu – stiskne najednou ruce prvním indiánům a ti předávají stisk postupně dál. Poslední stisknutý indián chytí bizona. Skupina, která bude rychlejší, vyhrává.

  • DH: „Indiánská pošta“

Posíláme krátkou zprávu po kruhu. Poslední vysloví. Zpráva musí přijít v přesném prvotním znění. Lze hrát i ve dvou skupinách, soutěživě.

 

  • DH: „Na ozvěnu“

Dvě indiánské skupiny proti sobě. Jedna skupina se domluví, jakou zprávu chce poslat druhé indiánské vesnici a společně ji hlasitě zavolají. Druhá skupina ji zopakuje, ale velmi potichu, coby ozvěna. Role si skupiny vystřídají. Obměnou může být např. hra na rytmické nástroje.

  • DH: „Vinetou tě zachrání“ aneb „Hmota“

Všichni indiáni chodí poslepu celým prostorem a vydávají libovolný indiánský zvuk. Pouze Vinetou, náčelník Apačů chodí v naprosté tichosti. Indiáni se ho snaží najít a připojit se k němu. Když tak učiní, ztichnou, chytí se ho a pokračují s ním. Ostatní se mohou chytat z jakékoli strany. Hra končí až tehdy, kdy je naprosté ticho.

  • DH: „Indiánské škádlení“

Dvě skupiny indiánů sedí za sebou. Poslední indián posílá dotekem nějakou informaci dopředu např. kruh, pohlazení apod. Ostatní dobře vnímají a posílají dál. Nesmí se splést, informace musí být přesná (stejné místo, velikost).

Večerní zábava

1)       „Holywood“ – dvě skupiny soutěží proti sobě. Jedna skupina se rozhodne pro název známého filmu, který řekne jednomu z druhé skupiny, který je za dveřmi. Ten musí film pohybově vyjádřit tak, aby ho jeho skupina poznala. Například „Trhala fialky dynamitem“. Předvádí po slovech, může i na přeskáčku.

             2) „Reklamace“

Jeden jde za dveře a předem neví, co bude reklamovat. Na tom se domluví celá skupina uvnitř. Jeden, předem určený, prodávající se po jeho příchodu snaží dovést k tomu, co si vlastně koupil. Lehce napovídá a zákazník se ptá.

 

3) „Nemoc a zvířata“

        Sedíme v kruhu a postupně si posíláme vpravo nemoc a vlevo název zvířete.

V momentě, kdy každý zná své zvíře i nemoc, si dáme mezi zuby část špejle nebo

sirky a snažíme se vyslovit celý název. Ostatní hádají.

 

4) „Seznamka“

Tři jdou za dveře a stávají se známou postavou nebo předmětem, který se musí

na seznamovací párty nějak projevovat. Ten, který si je pozval, musí poznat, kdo

nebo co jsou např. modelína, stín, Rákosníček apod.

 

5) „Škola“

Jeden za dveřmi (pozdě příchozí žák). Jedna učitelka uvnitř místnosti se domluví

s ostatními na tom, proč přišel pozdě. Žák sám to neví. Jemu to napovídají děti,

ale pouze pohybem, pantomimou. Ostatní žáci se musí přesně domluvit, jak

činnosti půjdou přesně za sebou. Žák na ukázky reaguje a učitelce se vymlouvá,

musí reagovat na slova učitelky i na pohyby napovídajících. Pokud se učitelka

otočí do třídy, musí přestat ostatní radit.