O Červené Karkulce
Zelená sukýnka, červená čepička,
cestičkou pospíchá copatá holčička.
Kam Červená Karkulka, kampak lesem spěchá?
Do chaloupky za babičkou, už tam na ni čeká.
V hloubi lesa, ve stínu, něco se tam hýbá,
vlk je schován za stromem, na Karkulku číhá.
„Nezdržuj mě, vlku, čeká na mne cesta,
nesu košík s dárečky babičce až z města.“
„A proč nemáš v košíčku
pro babičku kytičku?“
Zas Karkulka pospíchá, natrhala kytičku,
zlý vlk zatím v domečku spolkl hodnou babičku.
Když Karkulka k domu běží,
v posteli vlk klidně leží.
Karkulka jde k němu tiše,
vlk jen chlamst a má ji v břiše.
A co bylo dál?
Zlý vlk klidně spal.
Když myslivec kolem šel,
oknem vlka uviděl.
Karkulku i babičku
zachránil za chviličku.
Červená Karkulka
Červená čepička,
čiperná holčička,
přešla kus lesíčka.
Dobroty v košíčku,
trhala kytičku
pro svoji babičku.
Tu vlk sežral,
na stáří nedbal.
Myslivec přišel,
chrápat ho slyšel.
Do břicha kámen,
žízeň a ámen.