O Červené Karkulce

Zelená sukýnka, červená čepička,

cestičkou pospíchá copatá holčička.

Kam Červená Karkulka, kampak lesem spěchá?

Do chaloupky za babičkou, už tam na ni čeká.

V hloubi lesa, ve stínu, něco se tam hýbá,

vlk je schován za stromem, na Karkulku číhá.

„Nezdržuj mě, vlku, čeká na mne cesta,

nesu košík s dárečky babičce až z města.“

„A proč nemáš v košíčku

pro babičku kytičku?“

Zas Karkulka pospíchá, natrhala kytičku,

zlý vlk zatím v domečku spolkl hodnou babičku.

Když Karkulka k domu běží,

v posteli vlk klidně leží.

Karkulka jde k němu tiše,

vlk jen chlamst a má ji v břiše.

A co bylo dál?

Zlý vlk klidně spal.

Když myslivec kolem šel,

oknem vlka uviděl.

Karkulku i babičku

zachránil za chviličku.

Červená Karkulka

Červená čepička,

čiperná holčička,

přešla kus lesíčka.

Dobroty v košíčku,

trhala kytičku

pro svoji babičku.

Tu vlk sežral,

na stáří nedbal.

Myslivec přišel,

chrápat ho slyšel.

Do břicha kámen,

žízeň a ámen.