Metodika DV. – TU.MŠ


 

METODICKÁ PŘÍRUČKA

Část I.

Dětská literatura jako inspirace pro tvořivou dramatiku aneb vezměte do ruky knihu a hledejte náměty v příbězích a pohádkách…

Zpracoval: Jana Heinc Buchalová

Část II.

Tvořivé uplatnění prvků dramatické výchovy v mateřské škole, příklady dobré praxe.

MOTTO:

„Naučte se být dítětem a porozumíte jemu i jeho duši“

Zpracoval: Bc. Irena Kopecká, Romana Žižková a Eva Lenčéšová

TENTO PROJEKT JE FINACOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

 

 

 DĚTSKÁ LITERATURA JAKO INSPIRACE PRO TVOŘIVOU DRAMATIKU

aneb

VEZMĚTE DO RUKY KNIHU A HLEDEJTE NÁMĚTY

V PŘÍBĚZÍCH A POHÁDKÁCH…

 

 

Úvod:

„Vezměte do ruky knihu“… touto větou odpovídám učitelkám, které se ptají, kde mají hledat náměty pro dramatické hry. Literatura pro děti je nevyčerpatelným zdrojem nápadů, podnětů, inspirací pro práci s dětmi v oblasti tvořivé dramatiky. Samozřejmě, pokud se jedná o skutečně hodnotný literárně text. Nechte jej na sebe působit a kouzlo se určitě dostaví, a dostane chuť si hrát

Příběhy a pohádky děti oslovují mnohem více než holá fakta, umožňují jim ztotožnit se s jejich hrdiny, spoluprožívat, probouzejí emoce, empatii, přinášejí poznání. Příběhy a pohádky jsou nejpřirozenější a nejzajímavější cestou za poznáním světa. Dávají dětem víru a naději v dobro, ukazují jim, že je správné za dobro bojovat, chránit slabé a odporovat zlu. Vzájemně si pomáhat a důvěřovat. Nabízejí morální hodnoty bez moralizování.

 

SETKÁNÍ S KNIHOU „NEPLAČ, MUCHOMŮRKO“

 

Malá knížka o velkých věcech, vyprávějící o malé holčičce Kateřině, která bydlí se svými rodiči v hájovně a toulá se bezstarostně lesem okouzlena vším, co v něm žije a roste. Holčička při svých toulkách po lese zažívá mnohá dobrodružství se zvířátky i s mnoha dalšími živými i neživými „obyvateli“ lesa. Její příhody připomínají pohádky. Jsou plné fantazie, radosti, napětí a hlavně mají šťastný konec.

 

Pedagogický záměr:

Jde nám jednak o vyřešení třídního problému, že děti bez dovolení samy odcházejí ze třídy do šatny. Dalším naším záměrem je získání a rozvoj různých dovedností (pohybových, řečových, rozumových, hudebních, výtvarných, dramatických estetických i etických, občansky angažovaných…) pomocí pestré vzdělávací nabídky a pomocí propojení dílčích cílů, ze všech vzdělávacích oblastí.

Zaměříme se na rozvoj tvořivosti, fantazie a kladných postojů k životu a k přírodě, na učení dětí vzájemně spolupracovat a akceptovat partnera. Poskytneme dětem prostor pro samostatné jednání, a budeme řešit jak se zachovat, když se ztratíme. Při pobytu v přírodě budeme respektovat zásady, jak se v přírodě chovat, (úcta k přírodě, jak se chovat v lese), zvládneme orientaci v nejbližším okolí – les poblíž MŠ, pochopíme potřeby ochrany lesa a přírody, budeme se snažit ovlivnit i chování druhých lidí…

Předchozí znalosti – výpravy do lesa, seznámení s knihou

Východiskem pro vzdělávací činnosti je, že děti dobře seznámíme okolím mateřské školy, která se nachází poblíž lesa. V rámci procházek se vypravíme do lesa a dobře si jej prozkoumáme. Dozvídáme se, že v lese je spousta stromů, ptáků… Zároveň děti seznamuje s knihou „NEPLAČ, MUCHOMŮRKO“. Prohlédneme si ilustrace a postupně se seznamujeme s Kateřinkou a jejími přáteli.

Učitelka dětem o knize vypráví a také z ní průběžně předčítá. Potom si z knihy vybere některou z příhod, které Kateřinka prožívá na svých procházkách lesem. Ta se pak stane motivací pro jednu, nebo i více dramatických činností. V tomto příspěvku si učitelka pro děti vybrala kapitolu o houbičkách (v knize začíná na straně 17.)

 

Vzdělávací nabídka na několik podzimních dní s dětmi ve věku 5 – 6 let

1.) Ranní motivační hádanka – práce s rekvizitou

– Ve třídě jsme objevili košík, který tady předtím nebyl. Košík nám pomůže vstoupit do tématu a nastartovat společné činnosti. Košík postavíme doprostřed kruhu. „Co by to bylo, kdyby to nebyl košík?“ Přijímáme všechny nápady dětí. Otázka provokuje dětskou fantazii a představivost, rozvíjí tvořivé myšlení a učí je všímat si detailů. Jaký je košík? Starší děti zkoušejí „nabalování“: Košík je hnědý, velký, proutěný… Čí ten košík asi je?

 

K příběhu se budeme během několika dní mnohokrát vracet a košík nám poslouží všechny další dny jako určitý startovací prvek. Kdykoliv jej učitelka vezme a začne zjišťovat, co nám dnes kouzelný koš připravil, děti pochopí, že je právě čas, kdy se opět vydáme do pohádkového lesa za houbami a Kateřinou.

„Otevírám les, navštívím ho dnes.“ Děti vítají s povděkem, že se startovací mechanismus rituálně opakuje. Při této chvíli je dobré si s dětmi připomenout co jsme zažili včera (kratičké zopakování, také pro ty děti, které ve školce předcházející den nebyly). Vícedenní celek má jednotlivá pokračování, která děti udržují v očekávání toho, co přejde zítra. Je na každé učitelce, jak si následující činnosti rozvrhne tak, aby bylo na co se těšit.

 

2.) Hmatový košík

– Proutěný košík putuje po kruhu, je přikrytý šátkem obsahuje různé přírodniny z lesa a děti hmatem zjišťují jeho obsah (např. klacík, šiška i jiné plody, kůra stromu, listy, kamínky …)

 

3.) Cvičení paměti a pozornosti – Co je v košíku?

– Na co se košík používá? Co všechno se do košíku vejde? Podle tíhy košíku zkoušíme odhadnout, co v košíku asi je. Děti postupně vkládají drobné předměty do košíku, a přitom říkají: „Dávám do košíku …“ „V košíku je…a já tam přidám…“

 

4.) Kontaktní hra – Náš táta šel na houby

– Kam se chystáte s tím košíkem? Pravděpodobně zazní odpověď, že se chystají do lesa. Děti se volně prochází v prostoru herny v daném rytmu říkadla Josefa Lady: „Náš táta šel na houby, on tam v lese zabloudí. Nezabloudí, neboj se, on nám houby přinese.“

Jedno z dětí představuje tátu a nese košík. Na znamení (konec říkanky) se všichni zastaví a dítě táta předá košíček jinému tátovi (kamarádovi). Kamarád táta poděkuje a jdeme zase dál v doprovodu říkadla. Několikrát opakujeme.

 

5.) Na Houbaře – procvičení geo. tvarů, barev, velikostí

– V lese rostou spousty hub. Mezi množstvím rozsypaných různobarevných tvarů vybírají děti např. pouze kruhy (půlkruhy atd.) určité velikosti a barvy, pilně je sbírají a dávají houbičky do košíku. Můžeme doplnit motivační říkankou – „Hádaly se houby, hádaly se v lese, kterou z nich si houbař v košíku odnese.“

Zadáme instrukci, jaké houby nyní sbíráme. Děti mohou také houby sbírat dle pokynu – vpravo do koše nosí…, vlevo nosí…

 

Obměna: hra doplněna dvěma zvukovými signály:

bouřka – (činel, triangl) znamená utéci se schovat do hájovny (na vyhrazené místo)

veverka – (rumba koule) znamená zastavit pohyb (strnutí do štronza), zvířátko nevyplašit, ale pozorovat a soustředit se na to, aby se tělo nepohnulo – je to opak úprku před bouřkou.

Pro některé děti je tento úkol velmi těžký. Po chvíli (několik vteřin chrastění), až zvuk přestane, štronzo oživne a můžeme pokračovat ve sbírání.

 

6.) Kolik jsi našel hub? – Předmatematické představy

– Při zjišťování houbařského úlovku procvičujeme početní představy a pojmy – více, méně, stejně. Učitelka zadává záměrné pokyny – např. „seber dva zelené kruhy“ apod.

Mladší děti procvičují barvy a třídění, rozvíjejí jemnou motoriku při hře s hřibečkovou mozaikou, nebo s knoflíky – velikosti, počet dírek… Dobře lze pro tyto činnosti také využívat PET víčka. Starší děti si svoje znalosti z matematické gramotnosti ověří pracovním listem.

 

Učitelky připravují dětem více i méně náročné činnosti a dětí se ptají, jakou činnost si dnes zvolí, na jakou se cítí – „Máme v plánu to a to…, můžeš si vybrat. Tohle (popis činnosti) už je práce pro velkého školáka. Tak co si vybereš?“ Není správné direktivní rozdělení na základě otipování na – šikovné a méně šikovné, velké a malé apod. Je třeba, nechat volbu na dítěti, když si myslí, že to zvládne. Toto pravidlo volby uplatňujeme při všech činnostech.

 

7.) Mapování prostoru – Co je to les?

– Kamže to vlastně půjdeme? Motivační píseň: „Kudy, kudy cestička, jdeme do lesíčka. Pošlapte za námi, cesta je před námi, tudy, tudy cestička, do lesíčka…“ Kdo už byl někdy v nějakém lese? Co v lese roste, kdo v lese žije? Děti sdělují svoje poznatky a zkušenosti, následuje hra v herně – z dostupných kostek, stavebnic a různých materiálů staví lesíky a říkáme si, jak by asi mohl vypadat les, kde rostou houby.

 

8.) Dechové cvičení

– děti si lehnou na záda a zavřou oči. Učitelka navodí zaujatým vyprávěním atmosféru lesa:

„Ležíme v mechu, slunce krásně svítí, všechno voní, zpívají ptáci…“

Když jsou děti zcela soustředěné, necháme je na pomyslném lesním palouku zhluboka vdechovat lesní vůně, např. vůně jehličí, hub…

Při tomto spontánním vdechováním vůní lesa učitelka nejlépe pozná, zda děti dýchají správně. Většinou používají automaticky brániční dýchání. Najdou se však děti, které dýchají povrchně, jen do horní části plic. Podle situace ve třídě učitelka zařadí motivovaná dechová cvičení vedoucí ke smíšenému dýchání, při kterém pracuje aktivně mezižeberní svalstvo i bránice v součinnosti s břišními svaly. Těmito cvičeními je nutné zabývat se v průběhu celého roku.

 

9.) Sluchové cvičení, hra na ozvěnu,

– učitelka vede děti svým vyprávěním dál na imaginární procházce lesem. Když se děti nadýchaly lesních vůní, zaposlouchají se, jak šumí les, co všechno mohou v lese slyšet? „V tichém lese se jen šeptá, tam se nikdo na nic neptá, stačí se jen kolem dívat a uslyšíš, jak dokáže les zpívat…“ Po chvíli naslouchání si děti začnou zkoušet lesní zvuky, na které si vzpomněly (zpěv ptáků, kukačku, datla, bublání potůčku, vánek v korunách stromů…).

Pak si děti společně vyzkoušejí všechny zvuky (hra na ozvěnu) a každý si vybere ten, který se mu nejvíce líbí.

S bohatou zvukovou kulisou lesa si pak můžeme hrát dále a různě ji obměňovat. Někdy necháme silněji zaznít zpěv ptáků, jindy šumění větru, zajímavý zvuk necháme zaznít sólově atd.

 

10.) Hra v roli – živý obraz lesa

– i náš ranní kruh by mohl být lesem, ale to by se děti musely v něco proměnit. Uhodnete v co? Ano, jasně – ve stromy. Můžeme si to hned zkusit. Každý strom je jiný, jeden je vysoký, druhý nízký, jeden je listnatý, druhý jehličnatý… Některý může být suchý, křivý, zlomený… Vyrosteme vysoko do nebes. Při hře vycházíme z jednoduchého zobrazení. Začalo foukat a pršet a po dešti v lese vyrostlo z podhoubí plno houbiček – každá je jiná, jedna malá, druhá větší, jedna jedlá, druhá jedovatá…některá je rozšlápnutá, jiná nakousaná od plže…

Děti se dále postupně proměňují dle zadání: velké mraveniště, veverka, skákající zajíc, čichající liška, letící kukačka, hejno komárů, vyhozený kufr…atd.

 

11.) Volné vyprávění

– potom, co učitelka navodila atmosféru lesa, a děti se vydaly na imaginární procházku, poslouchaly, jak šumí les, vdechovaly jeho vůně, samy vytvářely jeho zvukovou kulisu a živé obrazy, necháme děti vyprávět, co všechno na své procházce lesem prožily. Jejich volnému vyprávění necháme co největší prostor. Učitelka citlivě vede děti k tomu, aby vnímaly les všemi smysly. Aby jejich vyprávění bylo plné barev, zvuků, vůní…

Když už byla dána dětem příležitost, aby si zavzpomínaly na skutečné zážitky z procházek lesem a popustily uzdu své fantazii líčením pocitů z imaginární procházky, vrátíme se ke knize Daisy Mrázkové. Pokud by žádné z dětí nevyprávělo, že v lese našlo houby, učitelka je k tomuto tématu nenápadně přivede, ale je to nepravděpodobné. Houby patří k lesu jako stromy a ptáci.

 

12.) Četba z knihy – Neplač muchomůrko

– každé dítě si najde své místečko a pohodlně se usadí, nebo si lehne na relaxační polštářek, aby se mu dobře poslouchalo. Učitelka začne číst:

„Kateřinka procházela lesem vysočákem. Tam rostly divné, divné houbičky, růžové, fialové, jiné zase stříbrné a všechny se chystaly hrát kolo kolo mlýnské, stály seřazeny do pěkných kroužků! Některý kroužek byl malý jako talíř, některý zas tak velký, že udělala hezkých pár kroků, než ho přešla. Dávala náramný pozor, aby na tu krásu nešlápla…

Nebylo to jako v začarovaném lese? Ba, bylo to docela tak. Uprostřed kruhu byla pěkná pavučina mezi dvěma stébly. Kateřina se k ní sedla a dívala se. Na pavučině stála zrnka rosy, duhová barva se v nich měnila. Díváš se zleva, rosa je růžová. Díváš se zprava, rosa je fialová. Kateřina pohybovala hlavou sem a tam, že se jí copánky po zádech házely. Jak je ta pavučina krásná!

Houbičkám se zase líbila Kateřina. Mrkly na sebe a začaly tancovat takový docela malý houbí taneček:

 

Í – Í – Í

APA APA Í

PAPA RAPA ODODÓ

EDUDUDU RODODÓ

APA APA Í

Kateřina se na ně vyjeveně ohlédla. Trochu se přece jen lekla. Hlavní věc je zůstat zticha.

Ó – Ó – Ó

GAMBA JAMBA Ó

UGA UGA JAGAGA

RARARARA FAFAGA

GAMBA JAMBA Ó

 

Kateřině otrnulo. Škoda, že jsou tak malinké, tancovala bych s nimi. Není to nic těžkého.

Najednou stop, všecko se zastavilo. Mezi kmeny se blížilo několik lidí. Spráskli ruce:

Ach jemine!

Tady sedí děvčátko!

Ubožátko, asi se ztratilo!

Kateřina vstala. Byla trochu dopálená. Celou radost jí pokazili. Neztratila jsem se.

Vida ty jsi nějaká kurážná. Sama v lese! Nevíš, kde tady rostou hříbky? Nevím, řekla Kateřina. Kdepak tady a hříbky! To musíte jinam. Jiných houbiček je tu dost, ale na ty se neptali. Stejně by jim neřekla, jak to má táta zařízené: křemenáče pod břízami, kuřátka v smrčí, ryzce v houštině. Ten by jí dal, kdyby to prozradila!

A tak zase šli a Kateřina byla ráda. Ale houbičkám už se tancovat nechtělo.“

 

13.) Vyprávění zážitků

– po přečtení kapitoly budou chtít děti jistě vyprávět o vlastních zážitcích, o tom jak viděly pošlapané houbičky, ulomený stromek, zahozené květiny. Budou určitě plny krásných předsevzetí o tom, jak se v lese budou vzorně chovat, nebudou křičet apod. Učitelka je nechá, aby se vypovídaly. Teprve potom jim nabídne hru na houbičky.

14.) Každá houbička má své jméno – seznamovací hra s pohybovou improvizací, zrcadly

– Houbičky – plošné loutky postupně dostávají jména. Využijeme listování atlasem hub, či encyklopedií. Připomeneme si také svoje jména ve spojení s rytmizací i pohybem prostřednictvím jednoduché seznamovací hříčky: Postavíme se do kruhu a začne třeba paní učitelka. Řekne: „Já jsem… a umím tohle…“ následně předvede nějaký pohyb. Děti se stávají ozvěnou a zopakují: „Ty jsi… a umíš tohle…“ a pokusí se pohyb napodobit jako zrcadlo. Tak se postupně prostřídáme. Jestliže je dítě nejisté v rozpacích, a nemá odvahu předvést pohybovou improvizaci samo, pomůžeme mu.

 

15.) Hra s rytmem: „Na houbičky

– vymýšlíme nejrůznější rytmická cvičení a hry s rytmy říkanek. Nejdříve učitelka houbičkové říkanky dětem sama předříkává a ony je budou vyťukávat, vytleskávat, vydupávat – pokusí se o různé variace rytmu i bez vedení textem (pozor na zrychlování). Můžeme také pracovat i jen s kouskem textu, podle schopností dětí. Vyhledáváme dětské rytmické nástroje pro různé druhy houbiček, můžeme využít i netradiční jako skořápky od ořechů, kamínky, klacíky apod.

 

16.) Hra v roli ve dvojicích

– při práci ve dvojicích pracují všechny dvojice současně. Řekni to jako houbička – protivná, smutná, ospalá, rozčilená, unavená, veselá, uplakaná, užalovaná, drzá… Zkušenější děti zvládnou houbičku, která se vychloubá, je lenivá, vychytralá, která se ostatním posmívá, odmlouvá… (volíme záměrně některé vlastnosti, které se ve třídě objevují). V rolích se děti střídají, a je nezbytně nutné vždy z dětí role sejmout! Například: „No, to tedy byly pěkně protivné houbičky, ještě že my tu takové v našem lese nemáme.“

 

17.) Seznámení s textem říkanek

– děti utvoří dvě skupiny, každá skupina si zvolí jednu říkanku. Ve skupině se děti více osmělí, práce celé skupiny najednou odbourává bariéry. K označení skupiny můžeme např. použít kšiltovky, aby se děti nepletly. K této hře však můžeme přistoupit až tehdy, když si děti text říkanek při rytmických hrách již pamětně osvojily. Říkanky se stanou zástupným textem pro různé situace:

  • první skupina (dítě) klade říkankou otázku – druhá druhou říkankou odpovídá
  • první skupina (dítě) říkankou přikazuje – druhá druhou říkankou odmlouvá
  • první skupina se bojí – druhá je utěšuje
  • atd.

 

18.) Pobyt venku (podzimní vycházka do lesa)

– před odchodem ven se domluvíme, že si budeme cestou všímat kouzelné podzimní přírody, všeho, co je pěkné a kolem čeho jindy možná projdeme bez povšimnutí. Ale také toho, jestli lidé přírodu neničí. Tento stejný úkol dostanou děti i rodiče pro den následující – objevy cestou do mateřské školy.  Příprava dětí na společný úklid lesa – co do lesa nepatří.

19.) Ranní komunitní kruh

– posadíme se do kruhu a budeme hovořit o všem, co zajímavého děti viděly ráno cestou do školky (podzimní květiny, keře, stromy, prašivky…).  Učitelka musí počítat s dětmi, které jsou dosti znevýhodněné ranní cestou autem. Věříme, že děti budou přísnými kritiky negativních zásahů člověka do přírody. Společně budeme vymýšlet, co by se dalo zlepšit v našem okolí. Doufáme, že děti budou plny krásných předsevzetí a všechny je s trpělivostí vyslechneme.

 

20.) Hudebně pohybová hra: „Kolo, kolo mlýnské“

pro rozhýbání a proběhnutí předškolní děti jsou nejvhodnější staré lidové hry a nejrůznější honičky. Protože vycházíme z textu knihy, využijeme dnes pohybovou hru „Kolo, kolo mlýnské“, která se nám přímo nabízí. Ilustrace pohybem – roztočení kola, posazení na zadeček, řezání pilkou a závěrečné točení jsou fixovanou pantomimickou ilustrací prověřenou generacemi.

 

Obměny: v několika menších kroužcích se budou děti snažit, aby se jejich kolečko pěkně točilo na jednom místě a neputovalo po místnosti. Budeme měnit směr (P / L), kroky mohou vystřídat poskoky. Menší kroužky budeme postupně spojovat zase v jeden velký kruh. Pomalu, ale jistě se nám kolo zvětšuje. Následně můžeme zase dělit na kroužky menší. Pohybová hra nám poslouží pro ranní rozhýbání a aktivizaci na počátku dne.

 

Kruh je nejdůležitějším útvarem. V kruhu se všichni vzájemně vidíme. V kruhu máme všichni rovnocenné postavení. Když se chytíme za ruce, vytvoříme útvar, ve kterém je ukryta síla a energie. Kruh je symbol přátelství a jednoty. Symbol, kterému hravě rozumějí i malé děti. Jsme spolu a patříme dohromady.

 

21.) Procvičování textu houbičkové říkanky

– zopakujeme si s dětmi text první nebo druhé houbičkové říkanky. Předpokládáme, že si je děti ještě nezapamatovaly, a proto věnujeme chvíli času jejich doučení. Budeme je říkat v menších skupinách, pomalu a zase rychleji, ve dvojicích, jednoduše obměňovat tak, aby i učení děti bavilo. Prostřednictvím hry s plošnými loutkami houbiček doplníme pamětní procvičování. Oblíbeným motivačním prvkem jsou také papírové klobouky v podobě houbičkových hlaviček.

 

22.) Vymýšlení melodie

– rozdělíme děti do menších skupinek (tři až čtyři děti) a vymýšlíme k říkankám jednoduché melodie. Jak si houbičky v lese asi zpívají? Nabídneme dětem vhodnou hudební pomůcku s přiměřeným rozsahem k jejich hlasovým možnostem (např. barevné zvukové trubky, které při úderu vydávají tóny, zvonkohru, metalofon…).

 

23.) Vymýšlení pohybu houbičkového tanečku

– když si všechny skupiny vymyslely jednoduchou melodii, začnou vymýšlet houbičkové  tanečky. Dáme dětem příležitost k jejich vlastní aktivitě – různé poskoky, úklony, tleskání, mohou při tom sedět, klečet, ale také i stát – musí však zachovat postavení v kroužku a neměly by měnit místo v prostoru.  Po chlapcích samozřejmě nebudeme chtít nějaké holčičí tanečky. Budou to prostě houbičkoví kluci s „klukovskou“ škálou pohybů. Dětem umožníme, aby pohyby samy vymyslely, a následně se domluvíme na jejich výběru.

 

24.) Vzájemné představení skupin

– když jsou děti hotovy s vymýšlením, předvede každá skupina, co vymyslela. Děti se dohodnou na tom, co se nejlépe podařilo a co se mohou naučit ostatní, při tom mohou vybrat od jedné skupiny melodii a od další pohyb. Domluvu dětí opatrně vede učitelka a to velmi citlivě a nenápadně. Jde jí o to, aby se děti naučily respektovat názory druhých, neprosazovaly jen sebe, aby zvažovaly s ostatními, co je pro další společnou činnost nejlepší.

 

Děti se soužití v kolektivu teprve učí. Není to vždy jednoduché, ani někteří dospělí nedokáží být vždy tolerantní vůči ostatním. Pojem respektovat nám vstupuje do života MŠ jako skryté kurikulum, příliš o něm nemluvíme, ale vše směřujeme k tomu, abychom žili v respektujícím společenství. Učitelky respektují RVP PV, respektují potřeby a zájmy dětí … Vytvořit atmosféru, ve které nedochází mezi dětmi ke vzájemnému ubližování, kde se děti respektují a pomáhají si, patří mezi nejvyšší umění učitelky MŠ.

 

25.) Tanec houbiček

– zahrajeme si na les, ve kterém houbičky tančí své tanečky – střídáme obě říkanky. Do lesa vstupují děti, opatrně se prochází, vypráví si s houbičkami, učí se jejich říkanky. Děti se v rolích střídají. Od dětí vcházejících do lesa očekáváme projev citlivosti k přírodě.

 

26.) Zvukový kruh (koláž)

– Žaluziemi zatemníme místnost a zahrajeme si na večerní strašidelný les, ve kterém ke všemu začalo ještě pršet. Zvuk nám pomůže navodit atmosféru potřebnou pro získání určitého prožitku. V lese se stmívá, probouzejí se lesní skřítci, zvířata, houká sýček… Kateřina má strach, je jí zima, stojí (sedí) uprostřed kruhu, se zavřenýma očima, prožitek můžeme zprostředkovat i několika dětem najednou. S minimálními prostředky, hrou na tělo – pleskáním, tleskáním, mlaskáním, dupáním, šustěním dlaní, šuměním a ústy dosáhneme velkého efektu. Vyzkoušíme si práce s intenzitou zvuku – kruh se postupně zmenšuje, zvuk jsou intenzivnější a zvětšuje, kdy zvuk odeznívá. Následuje reflexe. Jak vypadá les, kam si chodíme hrát a jak les v noci?

 

27.) Na ztracenou Kateřinu – improvizační hra

– Tentokrát se Kateřina opravdu zatoulala hluboko do lesa, je tma, ztratila se. Jedno dítě s klapkami na očích (nebo zavázaným šátkem) představuje ztracenou Kateřinu. Zavázené nebo zavřené oči navodí prožitek blízký realitě. Cílem je zprostředkovat dětem prožitek, poznatek a zkušenost, nikoli je stresovat a strašit. Dětem, které nedokážou mít oči zavřené, většinou radím: „Kdo vidí, sám sebe šidí“.  Druhé dítě opět s klapkami nebo šátkem na očích představuje hledajícího hajného. Ostatní děti si podají ruce a vytvoří velký kruh – noční les. Dětem dáme pravidla vymezující situaci – je večer, Kateřina se ztratila, táta hajný ji hledá. Nic víc, jak bude hledat, co bude volat, co si řeknou, až se najdou, to už je záležitostí dětí. Zda na sebe volají, nebo strachy jen mlčí, to záleží jen na dětech. Úkolem Kateřiny a hajného je se (poslepu) setkat. Hru několikrát opakujeme. Následuje reflexe.

Cíl hry – rozvoj smyslového vnímání, posilování zodpovědnosti za sebe i druhého, orientace v prostoru, rozvíjení sebeovládání, překonání strachu, řešení situace atd.

 

Obměna – náročnější verze s překážkami, v prostoru herny se děti promění ve stromy, pařezy, křoví, kameny… Úkolem ztracené Kateřiny (která opět nevidí) je najít cestu zpátky domů, projít potmě kousek lesa, (přejít z jedné strany herny na druhou), průběhem reaguje na strašidelné noční zvuky, které signalizují nebezpečí, varovné zvuky vydává jakákoli překážka (dítě), k níž se Kateřina blíží. Děvče hledá cestu, aby se s nebezpečím nesrazila.

Následuje reflexe o tom, že není příjemné zůstat sám na neznámém místě a ke všemu v noci. Jak bylo Kateřině?  Víme, že si na to jen hrajeme, ale zážitky z činností a her nejsou „jako“, ty by měly být skutečné.

 

28.) Reflexe zážitků, využití techniky vnitřního hlasu

– Bylo snadné se najít? Je snadné najít někoho, když nevíme, kde je a kam šel?

Děti mají možnost nahlédnout na problém z různých úhlů pohledu – tedy z role ztracené Kateřiny, která má jistě strach, bojí se, marně hledá cestu domů. Navíc les je v noci vážně strašidelný. Tak i z role hajného (rodiče), který si dělá starosti a nese zodpovědnost za to, aby se Kateřině nic nestalo. Hlouběji prozkoumáme myšlení a jednání druhé osoby se snahou jí pochopit. Učíme děti empatii a porozumění. Vžíváme se do situace rodičů (učitelky), kterým se dítě ztratí. Rozvíjíme dovednost formulovat vlastní myšlenky. Pojmenujeme všechna možná nebezpečí, která na malé osamělé dítě bez dospělého v lese (i jinde) číhají a hrozí.

 

Dáme prostor pro zúročení dětské zkušenosti.  Hledáme paralely ve skutečném životě. Může se doopravdy stát, že se někdo ztratí? Kdo se někdy už rodičům ztratil? Kde? Jaké to bylo? Jak to vyřešil? Dostal nějaký nápad? Jaký ještě? Ještě jiný nápad… Motivujeme děti k širší škále nápadů. Děti mají různé nápady, záleží na nás, zda některé budeme realizovat hrou či činností.

Směřujeme tím s dětmi k získání zkušenosti, že každá situace má nějaké řešení, současně tím podporujeme rozvoj myšlení, vyjadřování, schopnost sebeprosazení a uplatnění se aktivní přístup k řešení problémů atd. Vybereme, koho bychom oslovili, koho se zeptali, můžeme do třídy pozvat preventistu městské policie, který nám poradí, jak se správně zachovat v nebezpečné situaci.

 

Technika vnitřního hlasu je pro malé děti poměrně náročná a nemusí se nám napoprvé podařit. Ale funguje již u předškolních dětí a byla by škoda se nechat odradit. Velmi záleží na motivaci učitelky a přesném zadání pro děti.

Kateřina je sama v tmavém lese, blíží se noc – Co si teď asi Kateřina myslí?

Venku je úplná tma a Kateřina ještě není doma – Co se honí hlavou hajnému?

Za danou postavu první promlouvá učitelka. Hajnému se v hlavě honí starosti, je nešťastný, smutný, trápí se, navodíme pocit obavy o dítě. „Bojím se aby…, aby…, aby…“ Kdokoli z dětí má nápad na myšlenku uvedené postavy, může přistoupit ke Kateřině, (nebo hajnému) dotkne se zástupné rekvizity a řekne myšlenku nahlas…Obě osoby symbolizuje kostýmní prvek – třeba klobouk, čepice apod.

 

Potřeba převleku, znaku nebo kostýmního prvku platí pro hru učitele v roli ještě výrazněji než pro hru dětí. Kostýmní prvek nám umožňuje velkou variabilitu rolí a zároveň udržení postavy ve hře i v momentě, kdy její roli nikdo nemá. Méně je někdy více – není třeba plno věcí, materiálna, kostýmů či pomůcek, i z mála se dá udělat zázrak. A to platí dvojnásobně v době, kdy jsou děti materiálně přesycené a aktivitami na produkt a výkon zavalené.

 

29.) Diskuse na dané téma, řešení problému

– Co by dělala asi paní učitelka, kdyby se jí ve školce ztratilo nějaké dítě? A co maminka, která by si přišla pro Janičku, a Janička by tam nebyla? Zjišťujeme, kdo z nás kdy něco opravdu ztratil a co všechno se dá ztratit. Budeme společně zkoumat, co by se dalo udělat pro to, aby se ve školce nikdo nemohl ztratit. Co bys udělal, kdyby ses opravdu ztratil? Tyto provokující otázky nám slouží k vyprovokování diskuse a následné dohodě o pravidle.

 

Diskuse nám ukončí dnešní celek, pomůže nám dojít k závěru, najít určité resumé, shrnout získané poznatky. Respektování pravidla – Vždy někomu říci, kam jdu, i když je to třeba jen na záchod nebo do šatny (stejné pravidlo patří i pro učitelky). Pro diskusi je nutné mít předem promyšlené a připravené otevřené otázky, jež chceme dětem položit. Mohou se nám nabídnout situace, které nemusíme pouze odříkat, ale můžeme si je zahrát.

 

V diskusi neexistuje nesprávná odpověď. Jen odpovědi, nad kterými se následně ještě zamýšlíme, vedou nás k dalším námětům. Každou reflexi vedeme v ovzduší důvěry a vzájemného respektování, nikdo není zesměšněn a každý názor pozitivně přijímáme, i když s ním nemusíme souhlasit.

 

Předcházející činnosti doplníme řešením labyrintů, hledáním nejkratší cesty

 

30.) Pobyt venku

– hry v lese s přírodním materiálem, pozorování, sběr přírodnin, příprava na tvořivé činnosti inspirované zážitky z přírody, tanec houbiček v opravdovém lese, úklid lesa, hra na schovávanou (rozlišení vhodné a nevhodné chvíle na schovávání) …

 

31.) Asociační kruh – metoda verbální, provokující myšlení, představivost a fantazii

Co všechno víme o houbách?

– aby děti nekřičely jedno přes druhé, uplatníme například techniku asociačního kruhu, který vychází z volných asociací dětí. Děti sedí v kruhu na koberci, po kruhu putuje např. šiška. Kdo šišku drží, má slovo a začíná svoji výpověď slovy: „Když se řekne houba, napadne mě…“ Stále se opakující daná část věty umožňuje dětem nejen se snáze verbálně vyjádřit (začatou větu jen doplňují), ale zároveň při větším počtu dětí všichni až do konce vědí, o čem je řeč a na jaké téma.

 

Asociace je myšlenkové spojení, jehož logiku zná pouze dítě samo. Některé asociace jsou pro ostatní snadno pochopitelné, jiné hůře. Asociace dětem nikdy nevyvracíme, maximálně je můžeme požádat, nechce-li nám vysvětlit proč…

 

32.) Lesní rozcvička – překážková dráha

společně se rozhýbeme, budeme chodit tiše lesem ve vysoké trávě, v měkkém mechu, přeskakovat potůčky, vylézat na pařezy, chodit po kládách, nadechovat se lesních vůní, podlézat větve, sbírat houby, napodobovat let ptáků a pohyby zvířat tak, abychom procvičili celé tělo.

 

33.) Pohybová hra – Všechny houbičky z lesa ven.

– každé dítě je houbička, má svoje mechové místečko (kroužek, malý polštářek), děti mohou sedět na polštářku, nebo stát na jedné noze atd.). Když učitelka zavolá: „Všechny houby z lesa ven“ – děti – houbičky rychle vyběhnou a vymění si mezi sebou místa. Houbičky to stihnou jen taktak, než začne bouřka, přijde hajný… (závěrečný úder na tamburínu).

 

Obměna: PH hrajeme ve dvojicích, kdy jeden z dvojice představuje strom (stoj mírně rozkročný, ruce ve vzpažení představující větve) a druhý houbu (sedící v podřepu v mechu blizoučko u stromu). Když se opět zavolá: „Všechny houby z mechu ven“, děti houbičky rychle vyběhnou a vymění si mezi sebou místa. Po několika hrách si děti vymění role (strom/houba). K ukončení jednotlivých her opět použijeme nějaký zvukový signál.

 

34.) Četba z knihy

– děti se volně usadí na zem, učitelka jim znovu přečte úvodní část z knihy o uplakané muchomůrce, až po naši kapitolu o houbičkách. Kateřinka přichází do lesa a dívá se na tu krásu kolem…

 

35.) Společné tvoření lesa a houbiček

– připravíme pruh balicího papíru, temperové barvy, štětce, voskovky, pastelky… Děti malují obraz lesa s pavučinami, barevnými houbičkami a vším, co se jim při poslechu četby vybavilo. Pro větší emotivní působení může učitelka vybrat adekvátní hudbu, která bude doprovázet malbu dětí.

Kdo nechce malovat, volí tvoření z modelíny. Vznikají rodiny houbiček, hříbků, kdy noha houby je z modelíny a klobouček hříbku tvoří kaštan, klobouček žaludu, nebo skořápka od ořechu. „Panu Hřibovi a paní Hřibové se narodilo děťátko a říkají mu – „Hříbátko.“

Nebo děti také mohou vyrábět houby trojrozměrné, využívají papírovou ruličku od papírových utěrek či mikrotenových sáčků, kterou doplňují půlkulatou hlavou houbičky. Před školkou na školní zahradě pod stromy, pak vzniká pěkná pestrá výstavka houbičkových rodin.

 

Předškoláci se také zdokonalují v oblasti grafomotoriky – např. horní oblouk (houba), šikmá čára (větve jehličnatého stromu)…

 

36.) Vymýšlíme lesní verše, tvůrčí psaní

– když děti výtvarně dotvořily svou představu lesa, vymýšlíme nové houbičkové verše, zkoušíme společně rýmovat. Ve spolupráci s rodiči třeba vzniknou i jednoduchá čtyřverší o lese.

 

37.) Dramatické hry

– z prostředí lesa, drobné náměty na dramatickou hru, např. houbičková školka, ve které dochází k běžným drobným střetnutím – houbičky mají lidské vlastnosti, mohou být lenivé, pyšné, užalované, veselé, smutné – mají obyčejné dětské problémy

 

38.) Lesní soud – postojová škála, hodnotící technika, parlament

houbičky soudí jednání lidí v lese. Na podlaze nakreslíme dlouhou přímku, na jeden konec postavíme houbu (kuželku) se zamračeným obličejem, na druhý konec houbu (kuželku) s úsměvem. Děti zaujmou postoj na čáře, postaví se podle toho, zda si myslí, že člověk lesu pomáhá nebo škodí. Dobře si to děti rozmyslete, až řeknu, teď, zaujme každý místo, které si vybral.

Potom část dětí bude obhajovat člověka a bude se snažit najít na jeho obhajobu co nejvíce kladných činů pro záchranu lesní přírody. Ostatní v rolích žalobců budou nahlas přemýšlet a argumentovat, čím vším člověk přírodě (lesu) škodí. Akci zastavíme do štronza, které je kouzelným slovem, které znamená zastavení, zkamenění, konec pohybu, akce.

 

Následuje diskuse, která by děti měla dovést k závěru, že chybovat je sice lidské, ale záleží na tom, jestli je chyba úmyslná, neúmyslná, jestli se z chyb člověk poučí, nebo příště zase větev zlomí, houby rozkope, zahodí odpadky v lese …

Kdo z vás už někdy udělal chybu, poznal to a pak mu to bylo třeba líto? Hledáme situace i v našem životě ve školce – roztržený obrázek, rozbitá hračka, rozlité pití… Zjišťujeme, že chybu je dobré nejen vysvětlit, omluvit se, ale pokud je to možné, pokusit se jí nějakým způsobem napravit (ne jen pouhým slibem). Dobře vedená reflexe nemusí být pouze koncem určitého celku, ale může být i začátkem celku nového, do kterého vstoupíme na základě zkušeností a zájmu dětí.

 

39.) Pobyt venku

– Vyjdeme s dětmi opět do lesa, prohlížíme si stromy, pokoušíme se odhadnout jejich věk. Každé dítě si vybere jeden strom a zkouší vymyslet o něm kratičký příběh – kdo a proč strom asi zasadil, zda má svého stromového skřítka… Podle příběhu hledáme pro stromy vystihující pojmenování (kouzelník kaštan, stařeček dub, javor malíř podzimu, babička lípa…)

 

40.) Hodnocení tématu společně s rodiči a dětmi:  

– Jako závěrečnou reflexi využijeme společné psaní, které nám pomůže shrnout, co jsme se v ukončeném tematickém celku dozvěděli. Do volných míst na společném obraze lesa umístěném v šatně děti s rodiči zapisují věty o tom, co se dětem v lese líbí, vymyšlené verše, příběhy stromů… Touto verbálně grafickou podobou technikou učíme děti vyjadřovat a formulovat myšlenky, dozvídáme se, co si děti z činností odnesly a zapamatovaly, a především je učíme užívat psanou podobu řeči a probouzíme v nich touhu a potřebu naučit se číst a psát. Pravidlem je, že každé dítě, které se činností účastnilo, by mělo v písemném záznamu najít svou myšlenku.

 

 

Pedagogická evaluace:

– záměrně se navracíme k prožitým skutečnostem s cílem konfrontace získaných prožitků, poznatků a postojů, korigujeme případné nejasnosti a uvědomujeme si, jaké nové poznatky se děti dozvěděly s pohledem na paralelní události ze života. Ne všechny děti naplnily uvedené záměry a těm, kterým se to podařilo, je samozřejmě naplnily různě. Někdo víc a jiný méně. Ovlivňují to vrozené dispozice dítěte, jeho aktuální fyzický i psychický stav, dosažený vývoj a také to, jak jsou získané dovednosti, vědomosti a postoje podporovány rodinou.

 

 

 

Závěry, rizika:

Kniha Daisy Mrázkové je lidsky moudrá a řeší závažné etické problémy s citem a znalostí dětské mentality, proto je pro práci s dětmi velmi inspirativní. Vezměte tedy do ruky knihu a vydejte se se svými dětmi svou vlastní cestou příběhů a pohádek. Avšak nezapomínejme na úctu k dětem a důvěru v jejich schopnosti a potencionalitu, vnímejme je jako plnohodnotné partnery. Přespříliš ambiciózní, tvořivá a „metodicky schopná“ učitelka může svým působením omezovat prostor pro aktivitu, tvořivost a samostatnost dítěte.

Jedním z nejhorších rizik je, když učitelka používá děti jako nástroj své seberealizace! Proto ustupme ze své „vševědoucnosti“ a dokonalosti. Poskytněme dětem možnost výběru a prostor pro samostatnost zajišťují u nich větší odpovědnost za dokončení práce a zvyšují chuť do všech nabízených činností.

 

Zaznamenali jsme, že tvořivá dramatika díky své podobnosti s volnou hrou je činností pro děti přirozenou a lákavou, přinášející zajímavé a jedinečné prožitky. Jestliže ji umíme přijmout jako jednu z možných dobrých cest, která respektuje dítě a vychází vstříc jeho potřebám i specifickým zvláštnostem jsme na cestě, která je pro předškolní děti vzhledem k individualizaci vzdělávacího procesu velmi vhodná.

 

 

 

Prameny:

 

Metody dramatické výchovy v mateřské škole;

Eva Svobodová, Hana Švejdová;

nakladatelství Portál, s. r. o. Praha 2011

 

Vezměte do ruky knihu

Dětská literatura jako inspirace pro dramatickou hru s dětmi;

Jindra Delongová, Silva Macková, Dana Svozilová;

Nakladatelství Mravenec, Brno 1993

 

 

Přílohy:

 

Říkanka se zpěvem a ukazováním:

 

BEDLA

Stojí, stojí bedla, ráda by si sedla.

A vzala si pletení, noha už jí dřevění.

 

MUCHOMŮRKA

V černém lese zvaném Hůrka

červená se muchomůrka.

Červená se panenka,
že jí kouká sukénka.
Červená se, moc se stydí,
že ji soused hříbek vidí.

 

Jana Heinc Buchalová

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tento materiál je výsledkem Tvořivé praxe.

Zpracovala Bc Irena Kopecká.

Nabídkou her přispěly k rozvoji tvořivosti projektu TU. MŠ, lektorky dramatiky, Romana Žižková a Eva Lenčéšová.

 

Anotace:

Dramatická výchova v MŠ je jedním z prostředků, který napomáhá uplatňovat základní požadavky edukačního prostředí mateřské školy a to vzhledem k Rámcovému vzdělávacímu programu pro předškolní vzdělávání. Děti předškolního věku se učí především na základě interakce se skupinou a vlastních prožitých zkušeností.

Vzdělávací cíle:

  • Uvědomění si významu aplikace prvků tvořivé dramatiky v práci učitelky MŠ v TP v souladu s RVP PV
  • Nabídnout další možnosti práce s pohádkovým příběhem
  • Nabídnout další možnosti pro práci s textem
  • Nabídka dramatických her a cvičení
  • Nabídka kontaktních a relaxačních her
  • Rozvoj dramatické improvizace
  • Využití hudebních nástrojů a hudebně pohybových her a písní
  • Využití výtvarného materiálu a různých technik v DV
  • Vytvoření prostoru pro výměnu zkušeností z plánování, evaluace
  • Získání praktických zkušeností z příkladů dobré praxe – video

 

Obsah vzdělávání:

  • Okno do duše
  • Kaňka do pohádky
  • Cesta prostorem a časem
  • Tma a barevný svět

Literatura:

Eva Machková Základy dramatické výchovy
Micheline Naderu Relaxační hry s dětmi
Vladimíra Gebhartová

Michele GuillaudRok v mateřské škole

Relaxace v MŠPortál

2003

Andrea ErketHry pro usměrňování agresivity  Slavíková, Slavík, EliášováDívej se, tvoř a povídejPortál

2007

Milada MotlováČeská říkadla, písničky a pohádkyKK

2007

Patty ClaycombŠkolka plná zábavyPortál

1996

Aleš StrakaHrátky s autíčky, s autíčky  Iveta ŽižkováNápady pro děti na každý měsíc v roce Mgr. Eva SvobodováProsociální činnosti v PVRaabe Lenka BrodeckáDěti hrají divadloMC nakl.

2003

Věra KrčálováLidové písně, vánoční koledyMC nakl.

2007

Jitka TučkováŘíkanky pro rozvoj řečiPortál Mgr. Helena KolbábkováDiagnostika předškolákaMC nakl.

 

 

 

 

 

 

 

M. ZelinováHry pro rozvoj emocí a komunikacePortálZdeněk K. SlabýNedokončené pohádkyPortálA. Tichá, M. RakováZpíváme a hrajeme si s nejmenšímiPortál

2007

Tatjana MacholdováVýtvarné práce s pohádkamiPortál

2005

G. Doherthy-SnedoouNeverbální komunikace dětíPortál

2005

Zd. ŠimanovskýHry pro zvládání agresivity a nekliduPortál

2002

S. Hermochová, J. NeumanHry do kapsy 1,2,3,4,5,6Portál

2003

Eva KulhánkováPísničky a říkadla s tancem

 

Hudebně pohybová výchovaPortál

1999

 

 

 

 

 

Prolínání cílů dramatické výchovy s cíly RVP PV

 

Cíle dramatické výchovy

 

Dramatická výchova pomáhá vychovávat tvořivou a vnímavou osobnost, která je schopna:

 

ü      Vnímat skutečnost kolem sebe v celé její hloubce a složitosti a orientovat se v ní

ü      Orientovat se v sobě jasně a zřetelně formulovat své myšlenky a beze strachu prezentovat své názory

ü      Tvořivě řešit praktické problémy

ü      Uvědomovat si mravní dilema, umět se v nich samostatně a odpovědně rozhodovat

ü      Respektovat druhé lidi i názory druhých kritice, a tím získávat otevřenost, měnit svoje postoje a vyvíjet se

ü      Soucítit s druhými lidmi a být schopen jim pomoci, je-li to třeba

ü      Spolupracovat s druhými na společném díle, umět dovést toto dílo až do konce a být schopen za ně nést zodpovědnost

 

Dramatická výchova dále:

 

ü      Učí děti zvládat prvky a postupy dramatického umění a s jejich pomocí prozkoumávat a vyjadřovat své city, myšlenky, názory a postoje

ü      Kultivuje, obohacuje a rozvíjí výrazové prostředky sloužící k sociální komunikaci (především řeč a pohyb)

ü      Učí vybírat a tvarovat látku tak, aby přesně a dramaticky účinně sdělovala záměr

ü      Vychovává citlivého a poučeného diváka a čtenáře

ü      Pomáhá objevit a případně rozvinout umělecký talent

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

METODY A FORMY PRÁCE V DRAMATICKÝCH ČINNOSTECH:

Čerpáno z knihy Hrajeme si s pohádkami – Ulrychová, Gregorová, Švejdová

 

Asociační kruh – využívá se v úvodu dramatických činností, kdy určité téma navozujeme a chceme pro něj děti získat. Děti v kruhu sdělují všechny své představy, asociace, které v nich nový pojem vyvolal, aniž by musely logicky zdůvodňovat a vysvětlovat.

 

Diskuse – je nastolen konkrétní problém, děti se k němu vyjadřují, zkoumají ho, zvažují a na konec k němu zaujmou stanovisko samy za sebe.

 

Diskuse v rolích – děti mluví, řeší problém za konkrétní osobu z příběhu.

 

Dramatizace – improvizované předávávání situací z literárních příběhů

 

Fikce – navozená situace, která v danou chvíli neexistuje, ale může děti v budoucnu potkat. Jde o fikci, která se navozuje proto, aby děti o problematice (např. šikana) věděly, přemýšlely o ní, zaujaly k ní své stanovisko a využily pak této zkušenosti, dostanou-li se v životě do podobné situace.

 

Hra s pravidly – zahájení, průběh i konec hry jsou jasně vymezeny (např. Na ovce a vlka).

 

Hra v roli – dítě přijímá v rámci hry roli někoho jiného a jedná pak v této roli tak, jak si myslí, že by jednala postava, jejíž roli na sebe vzalo (děti obvykle nesetrvávají u jedné role, střídají je, mají možnost prozkoumat problém komplexněji, výrazně rozšířit svou sociální zkušenost.

 

Narativní pantomima –  děti hledají způsob, jak vyprávění učitele převést do pohybové akce.

 

Boční vedení – učitel vstupuje do hry z boku a slovně ji rozvíjí, začleňuje další podněty. Děti mají více volnosti, odpovědnosti při rozehrávání akce.

 

Pantomima – hra beze slov, využívání neverbálních prostředků, mimiky, gest a pohybu v prostoru.

 

Improvizace – okamžitá reakce na okolní impulzy

 

Improvizace hromadná – celá skupina rozehrává určitou situaci, děti hrají spolu. Nepřipravenost akce bývá velmi cenná, děti jednají spontánně, tady a teď řeší problém, zážitek bývá opravdu autentický.

 

Improvizace malých skupin – menší skupinky mají společné nebo různé zadání a připraví si krátkou dramatickou improvizaci.

 

Kolektivní postava/role – jednu roli hraje více hráčů.

 

Imaginární rekvizita – pomyslná věc

 

Zástupná rekvizita – krabice od bot může být postýlkou pro panenku

 

Loutka zástupná – předmět není dále upravován (rozevřený sešit se stane letícím ptákem).

 

Loutka improvizovaná – předmět je výtvarně upravený (sešit domalovaný – oči, zobák).

 

Putující učitel v roli – učitel hra vždy s jednou skupinou dětí, rozehrává děj.

 

Reflexe – hráči zpětně nahlížejí na svou činnost, uvažují o tom, co se stalo a proč, přemýšlejí, pojmenovávají a třídí informace.

 

Simulace – hráč hraje sám za sebe, jak by se zachoval on za určitých okolností.

 

Simultánní hra – hráč hraje sám sebe, jak by se zachoval a jednal za určitých okolností.

 

Situace – předpokladem zrodu situace je setkání lidí, je dynamická, má napětí, pohyb

 

Štronzo – slovo, které je signálem k přerušení činnosti a strnutí v dané pozici

 

Učitel v roli – učitel osobně přijímá účast v dětské hře a vstupuje do role

 

Zástupná řeč – slova, která nedávají žádný smysl, ale v daný okamžik zastupují, nahrazují normální řeč (rozpočítadla)

 

Zveřejňování myšlenek – vnitřní pochody pocitů hrané postavy děti formulují do slov

 

Živý obraz – skupina dětí tvoří ze svých těl statický obraz

 

Titulky – stručné, výstižné názvy přidané k živým obrazům

 

 

Osobní předpoklady učitele:

 

  • Hravost, imaginaci a tvořivost
  • Rozvinutou schopnost empatie
  • Jistou míru specificky dramatického talentu (tj. schopnost přirozeně a pravdivě jednat v simulovaných situacích a v roli i schopnost výrazové proměnlivosti)
  • Ochotu přijímat nové podněty (i od žáků), hledat, zkoušet a improvizovat
  • Neautorativní  přístup k dětem

 

K tomu, aby se tyto předpoklady mohly v plné míře projevit, je pak třeba jak skutečného zaujetí pro tento typ práce, tak i určitého vzdělání v oboru (ať už formou dlouhodobých seminářů nebo některou z jiných forem studia).

 

DESATERO DÍTĚTE

 

1.      Měj ke mně úctu jako k člověku

2.      Upřímně se zajímej o mé problémy, co mě bolí, trápí, těší

3.      Povídej si se mnou o lidech (v MŠ i mimo ni)

4.      Řekni napřed, co se mnou budeš dělat a co ode mne očekáváš

5.      Nezapomínej, že potřebuji ochranu, jistotu a pozornost

6.      Věnuj mi laskavý, lidský vztah

7.      Vyslechni mne, naslouchej

8.      Nauč mě něco nového

9.      Své povinnosti vykonávej s milým úsměvem

10.  Pokus se vidět mou situaci mýma očima

 

 

NABÍDKA NEJOBLÍBENĚJŠÍCH KONTAKTNÍCH HER

 

1) „V dobrém jsme se sešli“ – chodíme po celém prostoru, podáváme si ruce, zpíváme a díváme se do očí, přidáme náladu, atd. (text a notový záznam přiložen)

 

2) „Komunikativní kruh“ – po kruhu putuje míček, kdo ho má, představí se a řekne, co má rád, jakou má náladu, apod.

 

3) „Posílám míček, protože“ (libovolně posíláme míček vybrané osobě, zdůvodníme proč např. „Posílám míček Libušce, protože se mi líbí její svetr“. Libuška posílá míček dalšímu. Hru hrajeme v kruhu.

 

4) „Místo po mé ruce je prázdné“ – začínáme říkat: „Místo po mé pravé ruce je prázdné a přeji si, aby si vedle mě sedla Jana, protože – např. je moje nejlepší kamarádka“. Pozor na polohu prázdného místa, může být pravá i levá strana.

 

5) „Pavučina“ – hrajeme v kruhu s klubíčkem. Držíme vlnu a posíláme klubíčko vybrané osobě např. „Posílám klubíčko Hance, protože má hezké oči. Hanka a další posílají klubko dále

do té doby, než vznikne pavučina. Ta se dá dále využít dle fantazie dětí např. překračovat, podlézat, hrát si v ní další hry – např. „Na pavouka a mouchu“

 

6) „Nezkaz rytmus“- v kruhu – postupně se představujeme jmény za stejného rytmu, a to dvakrát tleskneme a dvakrát pleskneme do stehen, nepřetržitě. Vždy na tleskání říkáme své jméno – tlesk, tlesk = E-VA, plesk, plesk = mlčení. Řetězec tleskání a pleskání se nesmí přetrhnout! Místo mlčení můžeme přidat např. své příjmení, náladu, oblíbenou barvu, hru atd. dle vlastní fantazie učitelky či dětí. Podobně DH: „Jak se jmenuješ?“ – vše v metrumu.

 

7) „Světlo“ – chůze v prostoru v rytmu hry na bubínek, dbáme na správné držení těla – těžiště, světýlko na hrudi, nenarážet!

 

8) „Spojení očima“- v kruhu, dvoje oči se spojí pohledem, když jsou si opravdu jisti, vymění si v kruhu vzájemně místa. Jejich pohledy se nesmí rozpojit!

 

9) „Čí je to předmět“ – vezmeme si předmět, nejlépe takový, aby nikdo nevěděl, že je Váš a snažíme se ho vyměnit se slovy: „Toto je Evy pero“ a dvojice, které ho nabízíme, vám podá svůj předmět se slovy např. „Toto je Romany krabička“, kterou se snažíte dále vyměnit. Hrajeme asi 5 minut a pak provedeme kontrolu, zda předměty patří jmenovaným lidem.

 

10) „Co nejsem“ – např. Jsem Milena a nejsem slon. Hrajeme v kruhu. Můžeme hru rozšířit o zdůvodnění např. „Nejsem slon, protože by mi vadil chobot“.

 

11) „Na molekuly“ – děti tuto hru hrají spíše pod názvem „Čísla“, název není nikdy podstatný, je možné hru pojmenovat podle potřeby učitelky, tak jako každou jinou hru. Děti chodí v prostoru, mohou v rytmu připravené hudby a na předem určený signál např. vypnutí hudby, řekne učitelka číslo – např. tři a děti musí vytvořit trojice atd. Pokud někdo trojici neudělá, vypadá ze hry. Hrajeme do poslední dvojice.

 

12) „Na sochy“ – pohybujeme se v prostoru, na určený signál zkameníme, nebo vytvoříme předem určený předmět, člověka, pohádkovou postavu, ztvárníme či zaujmeme k určité věci nějaký vztah např. mokrý hadr, popelnice, strom, atd.

 

13) „Sousoší“ – chodíme po celém prostoru, na předem určený signál vytvoříme dvojice spojené předem určenou částí těla např. kolenem, dlaní, ramenem, atd. Obměnou může být spojení libovolné a motivované libovolným tématem.

 

14) „Anketa“ – v kruhu – učitelka (dítě) udělá dva kroky do kruhu a říká: „Hledám toho, kdo má např. rád koprovou omáčku.“ Kdo ji má opravdu rád, udělá také dva kroky do kruhu. Ostatní stojí na místě. Hru opakujeme s jinými otázkami.

 

15) „Pomalu, rychle, stop“- děti chodí v prostoru a navzájem si říkají tato tři slova a přizpůsobí se jim. Později jenom naznačí posunkem např. dotykem, zpomalí, zrychlí, nebo stojí.

 

16) „Na opaky“ – stojíme v prostoru, házíme míč se slovy, která nejsou pravdivá např. „Aleno máš na nose borůvku.“ Alena chytí míč a odpovídá pravdu – např. „nemám na nose borůvku, mám nos čistý.“

 

17) „Na upíra“ – stojíme v kruhu, uprostřed upír, který se snaží vysát oběť tím, že se k ní přibližuje s napřaženýma rukama. Oběť se může zachránit tím, že její jméno vysloví ten, na koho se dívá. Pokud se tak nestane, oběť je vysátá a vypadává ze hry.

 

18) „Heja x get down“ – slovo „get dawn“ můžeme nahradit slovem „zpět“. Všichni stojí v kruhu a jeden začne pohyb rukou z pravé strany na levou, výrazně a zakřičí „heja“. Další dítě

 

stojící vedle něho pokračuje stejným způsobem i slovem. Pokud chce hru otočit na druhou stranu, zakřičí „get down“ a pokrčenýma rukama v lokti máchne dozadu a hra pokračuje.

 

19)„Tam“ – chůze prostorem s vyhýbáním, na předem určený signál ukážeme rukou na dvojici, kterou jsme si předem vybrali a řekneme tam“. Možno hrát ve trojici, čtveřici a využít i nohy.  Hra se stále zrychluje.

 

 

Dílčí vzdělávací cíle kontaktních her:

Ø     Uvědomění si vlastního těla

Ø     Rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky (koordinace a rozsah pohybu apod.)

Ø     Rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních i produktivních

Ø     Rozvoj komunikativních dovedností (verbálních i neverbálních)

Ø     Rozvoj tvořivosti

Ø     Rozvoj a užívání všech smyslů

Ø     Rozvoj interaktivních a komunikativních dovedností verbálních i neverbálních

 

Očekávané výstupy:

Ø     Koordinovat lokomoci a další polohy a pohyby těla, sladit pohyb s rytmem a hudbou

Ø     Vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobit jej podle pokynu

Ø     Ovládat dechové svalstvo, sladit pohyb se zpěvem

Ø     Naučit se zpaměti krátké texty

Ø     Správně vyslovovat, ovládat dech, tempo i intonaci řeči

Ø     Zvládnout základní pohybové dovednosti a prostorovou orientaci

Ø     zachovávat správné držení těla, napodobování dle pokynu

Ø     Ovládat koordinaci ruky a oka

 

 

RELAXAČNÍ HRY

 

Tato relaxační cvičení na sebe vzájemně navazují. Mohou se však i využít samostatně.

 

1) Lesní Studánka

Děti se vestoje zvolna protáhnou, pohodlně si sednou, lehnou a zavřou oči. Učitelka jim klidným hlasem vypráví (každý si představuje): Jste v lese na horách, nad vámi se kývají koruny stromů, voní jehličí a mech mezi kmeny má krásnou sytě zelenou barvu. Mohutné koruny stromů vrhají chladný, osvěžující stín. Představte si, že jdete bosýma nohama po hebkém, chladivém mechu a přicházíte ke kmeni, pod ním vyvěrá pramínek vody. Okolo něj se leskne studánka. Pomalu k ní přicházíte, tráva studí do chodidel a voda je chladná. Leskne se v ní modrá obloha. Zkoušíte vodu ochutnat, omýváte si v ní čelo, spánky a uzavírá učitelka celé vyprávění: „a cítíte se dobře odpočatě a příjemně“!

 

2) Srdce

,,Máte stále zavřené oči, třete si dlaně o sebe tak, aby se co nejvíce zahřály. Až budete cítit teplo, pomalu si je přiložte na své oči, které v nich pomalu otevřete. Až budete chtít, ruce dejte z obličeje pryč a podívejte se kolem sebe. Vstaňte a jděte se projít po lese, který jste si sami vysnily.“  Děti chodí po celém prostoru /může se prolínat i relaxační hudba/. Na slovo SRDCE si lehnou a položí si ruku na srdce. Učitelka doplňuje slovy: ,,Slyšíte své srdce? Cítíte jeho tlukot? Tluče silně nebo pomalu?“  Bez relaxační hudby zkoušíme, jak tluče srdce po běhu. Zjišťujeme rozdíly. Děti se učí naslouchat tlukotu svého srdce, který se mění podle intenzity tělesné námahy.

 

3) Strom

,,Srdce je nový život, může vzniknout z malého semínka, které se postupně mění v malou rostlinku, nebo může dorůst i ve velký, silný strom. Pojďte, děti, zkusíme si to předvést.“ Růst stromu se může prolínat s relaxační hudbou. Rosteme co nejpomaleji. Ke konci se soustředíme na nohy, které nám zapouští velké a silné kořeny. Zakořenění můžeme znázornit i roztaženýma nohama. Následovat může např. kývání větví při vánku, větru, bouři atd. Je možné použít také známou hru ,,NA LESNÍKA¨. Také můžeme zařadit úplné uvolnění, motivované např. OBDOBÍM SUCHA – strom usychá. Opět předvádíme co nejpomaleji.

 

4) Déšť

,,Uschlé stromy čekaly spoustu dní na déšť. Až jednoho dne přišel.“ Děti utvoří dvojice, kde jeden je otočený zády k druhému, druhý z dvojice mu slabounce ťuká po celých zádech, předvádí kapky deště. Ten, kterému ťukají na záda, může mít zavřené oči a představovat si, jak na něm přibývá vláhy a postupně znovu sílí. Roli si vymění na pokyn učitelky.

 

5) Zahrada

,,Strom nám znovu zesílil, ale bojí se, že ho čeká jiné nebezpečí a tak kolem sebe vytvoří zahradu.“ Děti chodidla opřou pevně o zem, narovnají krk a protáhnou ho vzhůru. Rozkročí nohy do šíře pánve, ruce zvednou jako by měly pod pažemi balony. Natáhnou ruce dozadu, aby vzniklo co nejvíc místa mezi hrudníkem a spojenými prsty. Tlačí bederní páteř dozadu, aby se moc neprohýbaly. Tak si vytvoří svou zahradu. Jde především o cvik stability a posílení jistoty. Uvědomují si svůj prostor s prostor druhých. Stromy se mohou volně pohybovat v prostoru a na slova ZAHRADA, vytvoří výše popsaný postoj. Učitelka lehkým tlakem kontroluje, zda strom opravdu stojí stabilně a pevně.

 

 

6) Medvídek a strom

,,Ani zahrada stromům nepomohla, nebezpečí na ně číhalo dále. Byly to medvědi. Třely se o kůru stromů a příjemně si u této činnosti bručely.“ Děti chodí celým prostorem, kde je provází relaxační hudba. Když hudba utichne, děti se ve dvojicích opřou zády jeden o druhého. Oba jsou medvídkové, kteří se drbou zády o ,,strom“ a spokojeně bručí. Po chvíli, když hudba opět hraje hlasitěji, se rozloučí, vyhlédnou si jiného partnera, se kterým se opět drbe zády o záda. Svoje pocity přitom spontánně vyjadřují různými zvuky. Tak se vymění aspoň ve třech dvojicích.

 

7) Spící medvídek

,,Medvídci se řádně unavili a usnou hlubokým spánkem. Úplně se uvolnili a přestali vnímat okolí.“ Děti představují spící medvídky /hadrové panenky/ a učitelka zjišťuje, zda tomu tak opravdu je. Chodí od jednoho ke druhému a zvedá jejich končetiny, které by měly bezvládně padnout na zem. Může se prolínat s relaxační hudbou.

 

8) Medvěde, probuď se!

,,Medvědi spali a spali, a to až do té doby, než jednoho z nich neprobudil vlk.“ Vlkem se stává učitelka, probudí jednoho z medvídků tím, že se dotkne jeho palce u nohy. Ten se probudí, a protože má velký hlad, jde k jinému medvídkovi, dotkne se také palce u nohy, tím ho probudí, lehne si na jeho místo a probuzený medvídek udělá to samé dalšímu medvídkovi. Dotýkat se můžeme pouze těch medvídků, kteří nehybně leží se zavřenýma očima. Chodící medvídek chodí nejdéle 10 vteřin. Učitelka může na začátku hry probudit více medvídků, takže se v prostoru prochází skupinka. Hra probíhá v naprosté tichosti. Učitelka může hru také změnit nebo přizpůsobit, pokud chce s medvídky vytvořit kruh, budí je postupně sama a ti se v tichosti chytají za tlapky a vytváří řetěz.

 

9) Neviditelný kapesník

„Medvídci se dostatečně vyspali a šli se společně projít lesem. Přišli až k úlu lesních včel, kde bylo smetiště, strašný nepořádek. V tom nepořádku, ležel také kapesník, který byl celý od medu. Medvídkům se všude lepil a oni se ho nemohli zbavit! Vidíte ho také děti? Támhle leží. Zkuste si ho vzít do ruky.“ Děti napodobují slova učitelky a berou kapesník do ruky. Předvádí, jak se jim lepí na ruce. Učitelka říká: “Teď se medvídkovi nalepil na rameno, honem ho setřeste.“ Děti se snaží třást ramenem tak, aby kapesník setřásly. Na znamení učitelky např. třikrát tleskneme, kapesník spadne. Přilepené části těla ke kapesníku učitelka mění, kapesníku se však zbaví jen tehdy, když budou třást celým tělem. V tu chvíli však vysílení padají k zemi, dojde k úplnému uvolnění.

 

10) Bolavé tlapky

,,Po souboji s kapesníkem, měli medvídci pěkně bolavé tlapky. Přemýšlely, jak by si je mohli ošetřit. Jeden z nich dostal nápad:,,Kamarádi, vždyť jsme u úlu, kde je spousta vosku od včeliček. Vypůjčíme si ho a tlapičky si navzájem promasírujeme.“ Děti si sednou ve dvojicích proti sobě. Učitelka dá jednomu do dlaně mastný krém, který druhé dítě vmasíruje do rukou kamarádovi. Masírovaný má zavřené oči a úplně se uvolní. Můžeme použít relaxační hudbu. Role se po chvíli vystřídají.

 

 

11) Letadlo

,,V tomto lese je ale pěkný nepořádek, tady žít nebudeme, odletíme do jiné země, třeba k moři. Tam bychom mohli oslavit narozeniny, které bude mít náš Míša. Pojďte, kamarádi, půjdeme na letiště.“ Děti předvádějí chůzi po čtyřech, sednou si každý na místo, které se mu líbí a čekají na

 

 

pokyn učitelky. Říká: ,,Prosím všechny pasažéry, aby si zapnuly bezpečnostní pásy.“ Děti předvádí zapínání. Učitelka začne odpočítávat start: Pět, čtyři, tři, dva, jedna – start!“ V tu chvíli se každý promění v letadlo a vzlétne. Předvádí let letadla s rozpaženýma rukama. Letí tak, aby se nesrazila. Naklání se ze strany na stranu. Když uč. pískne, letadla zpomalí, vysunou kola a připravují se k přistání, kleknou si a nakonec lehnou na bříško. Úplně se uvolní. Koho se uč. dotkne, vystupuje z letadla a jde se postavit na místo, kde se mu líbí.

 

12) Oslava

,,Právě jsme přistáli na překrásném ostrově. Míša tu bude mít opravdu krásné narozeniny. Pojďte, kamarádi, společně mu popřejeme.“ Děti utvoří kruh a společně zazpívají HODNĚ ŠTĚSTÍ, ZDRAVÍ. Míša vystoupí z kruhu ven a děti se postaví do prostoru kruhu, jakoby na dort, kde představují svíčku. Učitelka mezi nimi chodí a zapálí je tak, že se ukazováčkem dotkne hlavy každého z nich. Svíčka hoří, ale také jí postupně ubývá. Děti se jakoby pomalu deformují a snižují se k zemi. Tají a tají, až z nich nezbude ani kousek vosku. Nakonec se úplně roztáhnou na zemi a využijí toho, aby si úplně odpočinuli. Učitelka postupně volá jménem ty děti, které Míšovi popřejí. Tato hra se může obměnit tím, že oslavenec chodí a svíčky postupně sfoukává. Ty zůstanou ve štronzu, přesně v moment sfouknutí.

 

13) Mušle

,, Míšovi jsme popřáli, ale nemáme pro něj žádný dárek, protože na tomto ostrově není žádný obchod. Co bychom mu tak asi mohli dát!“ Děti samy říkají, co z ostrova by bylo vhodným dárkem pro Míšu. Jedním z dárků by mohl být i náhrdelník vytvořený z perel, které jsou schované v mušlích. Ty předvedou děti samy, dle vlastní fantazie. Mušle leží nehybně, se zavřenýma očima na zemi a z dálky poslouchají zvuk moře. Učitelka postupně říká jména dětí, ty vstanou a jakoby se navlékají na pomyslný provázek (chytají se za ruce). Vše se děje pomalu.

 

Dílčí vzdělávací cíle:

Ø      Uvědomění si vlastního těla

Ø      Rozvoj schopnosti citově vztahy vytvářet, rozvíjet je a city plně prožívat

Ø      Osvojení si poznatků o těle a jeho zdraví, o pohybových činnostech a jejich kvalitě

Ø      Osvojení si poznatků a dovedností důležitých k podpoře zdraví, bezpečí, osobní pohody

Ø      Rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné mot.

Ø      Rozvoj tvořivosti (tvořivé sebevyjádření)

Očekávané výstupy:    

Ø  Uvědomovat si příjemné citové prožitky

Ø  Vnímat a rozlišovat pomocí všech smyslů (vnímat hmatem)

Ø  Vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobit je podle pokynu

Ø  Porozumět běžným neverbálním projevům citových prožitků a nálad druhých

Ø  Vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobit je podle pokynu

Ø  Koordinovat lokomoci a další polohy a pohyby těla

Ø  Zvládnout základní pohybové dovednosti a prostorovou orientaci

Ø  Pojmenovat části těla

Ø  Rozvoj komunikativních dovedností (verbální i neverbální)

Ø  Přirozeně a bez zábran komunikovat s druhým dítětem, navazovat a udržovat dětská přátelství

 

 

 

NABÍDKA DRAMATICKÝCH HER SPOJENÝCH S  POHÁDKOVÝMI PŘÍBĚHY

 

„OŠKLIVÉ KÁČÁTKO“

 

1)      „Co je jaro“ – děti sedí v kruhu a postupně jedním slovem vyjádří co je jaro – asociace.

2)      „Jak roste tráva“ – děti se spustí do dřepu. Sedí na patách, trup mají pěkně vzpřímený a ruce v bok. Pomaloučku, plynule, téměř neznatelně se začnou zdvihat až do stoje na špičkách se vzpažením. Vyhrává to dítě, které to dokáže nejpomaleji.

3)      RELAXACE – četba pohádkového příběhu, děti leží na zádech jako hadroví panáčci či panenky, dlaně vzhůru podél těla, oči zavřené.

4)      „Snášení a zahřívání vajec“ – situační scénka – kachna vyseděla vajíčka a chystá se je zahřívat. Jak se při tom chová a co dělá? Děti předvádí.

5)      „Ohrožená vajíčka“ – kachna sedí na vejcích a chrání si je (obruč, papírové koule). Ostatní jsou lišky, které dostaly chuť na vajíčka a snaží se jí je vzít. Kachna si svá vajíčka musí uchránit, nesmí si však na ně sednout. Hra se může obměnit i tak, že kachna spí a zbudí se pouze, když lišky uslyší.

6)      „Zloději vajíček“ – dvě stejné skupiny dětí mají své hnízdo se stejným počtem vajíček (papírových koulí). Na předem domluvené znamení si začnou vajíčka krást (po jednom) a přenášet do svého hnízda. Vyhrává ta skupina, která získá větší počet vajíček.

 

7)      „Vajíčka se kutálejí“ – děti si představují, že jsou vajíčka. Kutálejí se (chodí) různými směry, ale musí dávat pozor, aby nenarazila do jiného vajíčka, protože by se rozbila. Je potřeba upozornit na to, že v případě hrozící srážky, musí vajíčko zpomalit nebo se zastavit. Rozbitá vajíčka vypadají ze hry. S menší skupinou je možné se koulet (rukama si drží kolena a pokouší se kutálet).

8)      „ Ještě se neznáme a už stejně ťukáme“- pomocí skořápek od ořechů či jiných zvučných předmětů napodobujeme zvuk klubajícího se kachněte. Děti (kachňata) sedí v kruhu nebo

volně v prostoru a napodobují kachně, kterého se dotkla jeho maminka (kachna). Roli kachny předem určíme.

9)      „Poznej ošklivé káčátko“ – v kruhu nebo volně v prostoru dětí napodobují rytmus předem určeného kachněte. Jeden z nich však, ošklivé káčátko, předvádí jiný rytmus. Předem určená maminka kachna, musí poznat, kdo jinak ťuká a je ošklivým káčátkem. Než se děti dohodnou, kachna čeká za dveřmi.

10)  „Líhnutí vajíček“ – situační scénka – pohybově vyjádřit líhnutí kachňat z vajíčka. Kachňata se před líhnutím uzavřou do imaginárního vejce a zapnou zip.

11)  „Rozbitá vajíčka“ – dětem předem rozdáme rozstřižená papírová vajíčka (dva nebo více dílů). Na znamení chodí v prostoru a hledají další díl svého vajíčka. Vyhrávají ty děti, kterým se to povede nejdříve. Každé vajíčko je jinak rozstřižené. Pokud si chcete tuto hru obměnit, rozstřihejte stejným způsobem čtyři stejně velká vejce a závodivou formou je nechte složit. Jednotlivě i ve družstvech.

12)  „Káčátka se bojí“ – předem určíme kachnu a ošklivé káčátko. Kachna (maminka) tuší, že se po vylíhnutí něco děje. Rozhlíží se a zjišťuje, že se její děti bojí jednoho kachněte, je to ošklivé káčátko. Musí ho co nejrychleji poznat a chytit za křídlo. Ošklivé káčátko chodí mezi ostatními a na koho mrkne, utíká na předem určené místo (domeček).

13) „Na pocity“- ošklivé káčátko chodí se zavázanýma očima mezi ostatními kachňaty, které šeptají ošklivé věty např. „Ty jsi ale ošklivé“. Bylo by dobré, kdyby si tuto roli zkusily všechny děti, aby poznaly, jak se ošklivé káčátko cítilo mezi ostatními. Jaké to je, když ho skupina nepřijme, tak jak by měla.

14) „Krmení kachňátek“ – každý má svou misku (kruh) a zobáček (kolíček). Uprostřed místnosti jsou rozházená zrníčka (víčka od pet lahví) a každé kachně má za úkol nasbírat co

nejvíce zrníček do své misky. Vyhrává to kachně, které má nejvíce zrnek. Používá pouze zobáček. Hra se může obměnit tím, že závodíme ve skupinkách a sbíráme víčka podle barev.

15) „Poznej, kdo chybí“ – předem určíme maminku kachnu, která odejde za dveře.     V místnosti určíme, které z dětí schováme. Kachna musí poznat, kdo z jejich dětí chybí.

16) „Kachní honička“ – ošklivé káčátko honí ve dřepu dvojice kachňátek, které se drží za sebou. Babu dává poslednímu kachněti a tím pro sebe získává kamaráda, který s ním vytváří dvojici. Dvojici vytváří s tím, který byl jako první, druhý se stává ošklivým káčátkem.

17) „Škádlení kachňátek“ – děti sedí za sebou a předávají si postupně různým dotykem informaci např. tahání za uši. Obdobné jako „Tichá pošta“ pouze s doteky. Informace musí být přesná!

18) „Co si přejí kachňátka“ – děti sedí v kruhu a jedno je za dveřmi. Společně se dohodneme na nějakém přání a společně ho vyslovujeme po slovech (slabikách) a to tak, že každé dítě postupně opakuje jedno slovo např. „Chtěli – bychom – hodně – zrní.“ Dítě, které je za dveřmi musí uhodnout, co si přejí. Slova děti říkají najednou.

19) „Na dravce“ – kachňátka mají za pasem šátek (ocásek), chodí po dvorku a na slova „Pozor dravec“ utíkají a chrání si své ocásky (ne rukou). Komu dravec vytrhne ocas, vypadá ze hry. Vyhrává ten, kdo si ocásek uchrání.

20) „Noční výlet“ – kachna se svými kachňaty se vrací z nočního výletu (je tma, kachna má zavázané oči). Pouští své děti do domečku, ale nejdříve je musí po hmatu poznat. Děti podlézají pod nohama kachny. Koho pozná, jde do domečku. Koho nepozná, zůstává venku. Může mít více pokusů.

21)„Kachní zápasy“ – můžeme motivovat tak, že nejsilnější ze všech, ošklivé káčátko, je krásná silná labuť, která přesto, že je nejsilnější a nejkrásnější, nepohrdá ostatními, jako ony pohrdaly jím. Pravidla hry: Oba bojovníci poskakují po jedné noze, druhou mají volně pokrčenou. Paže mají zkříženy před tělem nebo sepnuty za zády. Každý hráč se snaží údery

rameny nebo hrudníkem do těla vychýlit soupeře z rovnováhy. Kdo položí zvednuté chodidlo na zem, prohrává.

22) „Kačer mezi zvířaty“ – děti stojí v kruhu, učitelka uprostřed, ukazuje na jednotlivé děti a přiřazuje jim roli zvířete (kačer, komár, slon, červ, čáp, opice). Kačer předvádí zobák, děti vedle něj jsou otočené a předvádí ocásek. Komár bzučí a mává malými křídly a děti vedle něj předvádí, že ho chtějí zabít plácačkou. Slon dělá velký chobot, postraní děti mu vytváří velké uši. Červ předvádí kousání svýma rukama před obličejem, vedle děti předvádí sypací piliny. Čáp stojí na jedné noze a klape zobákem, vedle předvádí žáby. Opice loupe banán a vedle ní jí vybírají blechy z kožichu. Hru postupně zrychlujeme, pokud někdo splete, vypadá ze hry.

23) Práce s padákem – využití padáku v MŠ (např. Předveď sochu či sousoší, které se nachází

pod padákem, atd.)

 

Dílčí vzdělávací cíle:

Ø     Rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních (vnímání, naslouchání, porozumění i produktivních (výslovnosti, vytváření pojmů, mluvního projevu, vyjadřování)

Ø     Rozvoj komunikativních dovedností (verbálních)

Ø     Rozvoj tvořivosti

Ø     Uvědomění si vlastního těla

Ø     Rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky (koordinace a rozsah pohybu, dýchání, koordinace ruky a oka apod.), ovládání pohybového aparátu a tělesných funkcí

Ø     Osvojení si poznatků a dovedností důležitých k podpoře zdraví, bezpečí, osobní pohody i pohody prostředí

Ø     Rozvoj kooperativních dovedností

Ø     Posilování přirozených poznávacích citů

Ø     Vytváření prosociálních postojů (rozvoj sociální citlivosti, tolerance, respektu, přizpůsobivost apod.)

Očekávané výstupy:

Ø      Vyjadřovat samostatně a smysluplně myšlenky, nápady, pocity, mínění a úsudky ve vhodně zformulovaných větách

Ø      Ovládat koordinaci ruky a oka

Ø     Koordinovat lokomoci a další polohy a pohyby těla

Ø      Zvládnout základní pohybové dovednosti a prostorovou orientaci, běžné způsoby pohybu v daném prostředí

Ø     Vědomě napodobit jednoduchý pohyb (rytmus) podle vzoru a přizpůsobit jej podle pokynu

Ø     Vyjadřovat smysluplně myšlenky, nápady

Ø       Přemýšlet, vést jednoduché úvahy a to, o čem přemýšlí a uvažuje, také vyjádřit

 

 

Rizika:

Ø      Nedostatečné psychosociálně „bezpečné“ prostředí

Ø      Záporný vliv na psychiku dítěte (podobné prožitky s nepříjemným koncem)

 

 

„PERNÍKOVÁ CHALOUPKA“ 

 

1)      Volné převyprávění příběhu v kruhu. Můžeme obměnit převyprávění formou lži a pravdy např. „Byl jednou jeden král a ten měl dvě dcery“. Pokračuje další dítě a říká: „Ne, to nebyl král, ale tatínek a měl dvě děti“ a znovu říká nějakou lež ten, který předchozí lež vyvracel.

2)      „Seznámení čarodějnic na starém hradě“ – strašidelná hudba, čarodějnice stojí jako sochy v prostoru, stará baba Agáta přiletěla na sraz a objevuje zakleté kolegyně, zahalené pavučinou (vlna), kterou z nich omete koštětem a kouzelnou hůlkou je postupně oživí. Čarodějnice se postupně probouzejí, protahují a začínají volně chodit po prostoru, kde potkávají ostatní a představují se např. „Dobrý den, já jsem Křivonožka z Vidlákova“ a další říká „Dobrý den, já jsem Břichomluva z Kocourkova“. Obě si navzájem při pozdravu podají ruce. Tato hra se může obměnit tak, že se všichni představí např. smutně, vesele, zuřivě, naštvaně, apod.

3)      „Když se baba bojí, dělá“ – stojíme v kruhu, stará baba Agáta opakuje výše uvedenou větu a slovo baba nahrazuje jménem čarodějnice a ta znázorní pohyb, který znázorní strach. Lze přidat zvuky. Ostatní po ní opakují. Slůvko „bojí“, můžeme nahradit jiným slovesem např. „nudí, hraje“ apod.

4)      „Hřích a pomoc“ – kruh, sedíme v tureckém sedu. Čarodějnice postupně říkají svůj největší hřích (ostatní se snaží jí odpustit) a komu nejvíce pomohly (ostatní potlesk). Motivuje stará Agáta: „Jestlipak víš, proč si se změnila v kámen?“ Nebo: „Rozhodla jsem se, že Tě oživím, protože vím, že jsi v životě udělala také dobrý skutek.“

5)      „Čaruj, babi“ – čarodějnice chodí po prostoru (mohou předvádět let na koštěti). Baba Agáta vyslovuje čísla 1-3, které představují nějakou předem určenou činnost. Číslo 1 – čarování, kde říkáme 3x „abrakadabra“ + pohyb ruky. Číslo 2 – vaření lektvaru, kde se chytí všichni za nos a říkají 3x „ bublibublibubli“ + turecký sed + míchání. Číslo 3 – sténání – leh na zádech, držení si hlavy a 3x říkáme „auauau“. Ostatní musí co nejrychleji předvést činnost, která se skrývá pod daným číslem.

6)      „Zkouška čistých uší“ – postupně po kruhu posíláme (vytleskáváme) nějaký rytmus, který může někdo libovolně změnit. Pokud se tak stane, mění se tímto také směr vytleskávání.

7)      „Rozcvička čarodějnic“ – stojíme v kruhu a jedna z čarodějnic začne uprostřed kruhu předvádět nějaký pohyb + zvuk. Ostatní čarodějnice, po jedné, se přidávají, uprostřed kruhu předvádí stejný pohyb i zvuk. Po chvíli pohyb i zvuk změní, původní čarodějnice odchází a ona opět čeká na výměnu.

8)      „Zrcadlo“ – po rozcvičce je třeba se upravit. Utvoříme dvojice stojící nebo sedící proti sobě. Z jedné čarodějnice se stává zrcadlo, které součastně provádí pohyb čarodějnice např. česání, mytí, čištění uší, apod.

9)      „Vaření lektvaru“ – každá postupně vysloví co by přidala do kotle a proč např. „Přidávám do kotle květinu, abychom byly krásné“ atd.

10)  „Bublání lektvaru“ – v kruhu se společně držíme za ruce, každá vytváří zvuk a pohyb. Společně se snažíme sjednotit pohyb varu lektvaru.

11)  „Objevování prostoru – oheň“ – je potřeba rozdělat oheň, abychom na něm uvařily lektvar. Všechny čarodějnice se na zemi stočí do klubíčka. Nejdříve se začne pohybovat

12)  jeden prst, pak další, až se rozhýbe postupně celé tělo. Všechny představují plamínek, který se postupně změní ve velký oheň (spojení všech).

13)  „Seznámení s novým koštětem“ – na říkanku „Černá Máry“podáváme po kruhu koště. Komu koště zůstane v ruce po ukončení textu, vypadá z kruhu. Text: „Černá Máry, skoč do jámy, kdo tam je, čert tam je, co tam dělá, kaši vaří, čím ji mastí, kolomastí, čím ji jí, lopatou, má palici chlupatou.“

14)  „Lektvar se vaří“ – vytvoříme kruh, uprostřed míč – „Lektvar“. Všichni nad ním vaří a bába Agáta říká: „Lektvar se vaří a vypije ho např. Křivonožka,“ Ta ho chytí, řekne stop a pokouší se s ním trefit jednu z čarodějnic, která před ním utíká. Ta ho vypije a předvede bez komentáře, pouze pohybem, nač byl?! Ostatní to musí poznat.

15)  „Předávání energie“ – chystáme se odletět na hrad Rabštejn a potřebujeme se nabít energií. Která ze dvou skupin poletí jako první? To ukáže následující soutěž. Utvoříme dvě řady proti sobě, chytneme se za ruce. Na konci obou řad je koště, které nám dá sílu. Na pokyn báby Agáty si budou obě družstva posílat energii stlačením ruky, poslední se dotkne koštěte a vykřikne AUAUAU a běží na začátek řady, kde začne opět posílat získanou energii. Vyhrává ta skupina, která se vystřídá jako první.

16)  „Sousoší na Rabštejně“ – vytvoříme několik skupin se stejným počtem čarodějnic. Nabídneme témata např. porada čarodějnic, kletba, oslava, nemoc a skupiny se snaží zobrazit dané téma, musí se vzájemně dotýkat. Sousoší se může změnit v živý obraz – doplnit se může jeden libovolný pohyb a zvuk.

17)  „Libovolné sousoší“ – rozdělíme skupinu na dvě části – sousoší a diváci. Jednotlivé sochy postupně vytváří sousoší, aniž by se předem domluvily na tématu. Opět se musí dotýkat jakoukoli částí těla. Po ukončení uměleckého díla, hodnotí diváci celkové provedení a snaží

se zjistit, co jim sousoší připomíná. Po diskusi se jednotlivé sochy odpojují s tím, že zbylé sousoší stále zůstává spojené.

18)  „Co vidím“ – po kruhu posíláme křišťálovou kouli (míček) a snažíme se předvídat budoucnost např. „Co mě čeká večer“. Hru lze hrát také tak, že posíláme kouli po kruhu a ostatní říkají to, co vidí – asociace např. vidím hlavu, pomeranč, bambuli, rajče, apod.

19)  „Ježibaba a lopata“ – děti udělají dvojice a určí si, kdo je ježibaba a kdo lopata. Zaujmou k sobě polohu. Za doprovodu hudby chodí volně prostorem, na předem určený signál čarodějnice najde svou lopatu (pozor, blíží se k ní, jako čarodějnice) a zaujmou k sobě polohu. Hra se může obměnit tím, že si děti budou hledat jiné dvojice.

19) „Pečeme perníčky“ – děti stojí v kruhu, před s sebou mají záda kamaráda a na nich začínají péct perníčky. Učitelka říká např. „Očistíme vál“ (rukama přejíždí po zádech, čistí), „Nasypeme mouku“ (prstíky sypeme), „Rozklepneme vejce“ ťukání), „Solíme“(ťukání jemné), „Hněteme těsto“ (masáž zad), atd. Nakonec řekneme „Šup do pece“ (oběma rukama plácneme dítě před sebou).

20) „Zaujmi polohu“ – uprostřed kruhu stojí židle (dle fantazie dětí může představovat cokoli). Postupně děti přicházejí k židli a vytváří sousoší. Ostatní hádají, co představuje např. bába a pec, Jeníček a Mařenka, Ježibaba a kočka atd.

 21) „Strom“ – děti udělají dvojice, jeden stojí za zády a snaží se pomalu rozhýbat toho před sebou. Dítě stojící před ním má zavřené oči a nechá s sebou hýbat. Můžeme pustit relaxační hudbu, nebo použít xylofon (vyndáme F, H a volně volíme tóny – empatonina).

22) „Jeníček a Mařenka v lese“ – děti vytvoří hustý les, zaujmou těžiště a Jeníček s Mařenkou prochází mezi stromy. Lehce hýbají s větvemi a snaží se dostat na druhý konec lesa. Stromy mohou mít zavřené oči.

23) „Hledej vajíčko“ – děti stojí ve dvou řadách proti sobě. Dětem zavážeme oči (tma v lese) a tiše poslouchají, kam dopadne vajíčko (rytmický nástroj, uprostřed korálky). Snaží se po dopadu vajíčka, co nejrychleji vajíčko najít. Nejlépe po čtyřech.

24) „Strážce chaloupky“ – obdobná hra, jako na „Kvočnu a vajíčka.“ Obruč (chaloupka), v ní perníčky (cokoli) a na nich Ježibaba, která spí a hlídá si je. Děti se potichu blíží, tak aby neprobudily Ježibabu, a snaží se ukrást perníček. Koho Ježibaba chytí, vypadá ze hry.

 25) Práce s pohádkou „ Perníková chaloupka“

 

Odkud ten náš holub letí?

Letím z lesa, milé děti,

vrků, vrků, vrků.

Cos tam viděl, holoubku!

Perníkovou chaloupku u černého smrku.

Viděls také Mařenku?

Jakpak by ne, holenku!

Viděl jsem ji, s Jeníkem

krmili se perníkem.

A když z okna na zahradu

vystrčila baba hlavu,

nebáli se, holoubku?

Kdepak! Zamkli chaloupku

na cukrový klíč-

a už byli pryč!

 

Děti se rozdělí do třech a více skupin a snaží se samostatně pracovat s textem (rytmizace,

pohyb, práce se slovy, hra na rytmické nástroje, atd.)

 

Dílčí vzdělávací cíle:

Ø     Uvědomění si vlastního těla

Ø     Rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky (koordinace a rozsah pohybu apod.)

Ø     Rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních i produktivních

Ø     Rozvoj komunikativních dovedností (verbálních i neverbálních)

Ø     Rozvoj tvořivosti

Ø     Rozvoj kooperativních dovedností

Očekávané výstupy:

Ø     Koordinovat lokomoci a další polohy a pohyby těla, sladit pohyb s rytmem a hudbou

Ø     Vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobit jej podle pokynu

Ø     Ovládat dechové svalstvo, sladit pohyb se zpěvem

Ø     Naučit se zpaměti krátké texty

Ø     Správně vyslovovat, ovládat dech, tempo i intonaci řeči

Ø     Řešit problémy, úkoly a situace, myslet kreativně, předpokládat „nápady“

Ø     Vyjadřovat svou představivost a fantazii v tvořivých činnostech (hudebních, pohybových, dramatických i ve slovních výpovědích k nim

 

„O SMOLÍČKOVI“

 

1)      „Dvojí vyprávění o Smolíčkovi“ – volné převyprávění pohádkového příběhu „O Smolíčkovi“ postupně po kruhu. Obměnou může být vyprávění příběhu, kde děti zabudují předměty, které si samy zvolily a daly doprostřed kruhu.

2)      „Stavba Smolíčkova pokojíčku“ – (strukturované drama = tvořivá hra). Pozor! S dětmi vždy stavíme postupně a zdůvodňujeme, proč to tak chci. Děti tak mají přehled o celé stavbě a vnímají stavbu jako začátek tvořivé hry, která je jim velice blízká. Tu pak rozehrají podle vlastní fantazie.

3)      „Co dál s pokojíčkem?“ (využití známých her)

ü     DH: „Co se změnilo“

ü     DH: „Najdi předem určený předmět“ (vizuální hra – pokud určený předmět vidíme, sedneme si na předem určené místo. Hra se hraje v naprosté tichosti.

ü     DH: „Co by se stalo, kdyby.“ (Co špatného i dobrého se může stát ve světničce).

ü     DH: „Našeptávání jezinek“ – pocitová hra. Smolíček uprostřed pokojíčku má zavázané oči, jezinky chodí kolem pokojíčku a našeptávají mu špatné věci např. „Jsi ošklivý, jednou tě stejně sníme, apod. A pak dobré věci např. „Jsi krásný“, „Máš pěkný pokojíček“, atd. Děti, Smolíčkové, pak hodnotí, jak se cítily.

ü     DH: „Přemlouvání jezinek (skupiny po třech) – Smolíček u dveří naslouchá, jak ho jezinky přemlouvají, aby otevřel. Jestli otevře, nebo ne, záleží pouze na něm.

ü     DH: „Poznej, co držíš v ruce“

ü     DH: „Zapamatuj si co nejvíce předmětů“

ü     DH: „Kam by si dal předmět a proč?

ü     DH: „Co se ztratilo“

4)      „Ochrana lesa“ – děti (stromy) chodí volně v prostoru (je možné využít hudbu). Učitelka jmenuje jednoho z nich, který představuje Smolíčka a ostatní musí kolem něj vytvořit ochranný kruh. Pozor, může se stát, že jména budou dvě, nebo více. Kruhy musí být kolem každého z nich.

5)      „Na lesníka“ – děti chodí volně prostorem. Na určený signál zastaví. Předem určené dítě (lesník) si děti (stromy) přesadí podle svých vlastních představ. Tak, aby se mu jeho les líbil (vykope, přenese, přesadí, zasadí, zalije, narovná, atd.) Takto upravený les se může dále využít k další hře.

6)      „Jelen hledá Smolíčka“ (sluchová hra)stromy stále stojí v celém prostoru. Na jedné straně Smolíček a na druhé straně jelen. Oba mají zavázané oči. Navzájem ne sebe volají a snaží se najít.

7)      „Na pytláka a myslivce“- myslivec jde za dveře a ostatní si mezi s sebou zvolí pytláka, nebo ho zvolí učitelka tak, aby ho nikdo neviděl. Když myslivec přijde, děti (zvířátka) se začnou volně pohybovat po místnosti a pytlák je nenápadně píchá prstem (může zvolit i mrkání). Koho píchne, je zastřelen a padá k zemi. Myslivec musí poznat, kdo je pytlák.

8)      „Vedoucí jezinka“ – děti stojí v kruhu a určí si mezi sebou vedoucí jezinku, která bude postupně předvádět různé pohyby. Ostatní je napodobují. Dítě, které je za dveřmi, přijde a musí vedoucí jezinku odhalit.

 

 

„Mach a Šebestová“

1)      Situační scénka – starý pán hledá své brýle, potkává ho Mach se Šebestovou a vedou s ním dialog. Pracujeme ve trojicích, nejsme přímo vázány knihou, každý si vymyslí dialog dle vlastní fantazie. Poukazujeme především na slušné chování, ale nebráníme scénce se záporným projevem. Po každé ukázce hodnotíme chování všech hrajících osob. Pomáháme si slůvky např. „Co by se stalo, kdyby…Mach byl hodný a Šebestová zlá, atd. Děje rozehráváme dle vlastní fantazie dětí i učitelky.

2)      Jaké to je, když člověk nevidí – zkusme si to se zavřenýma očima, chodíme volně v prostoru a snažíme se do nikoho nenarážet a záměrně neublížit, jsme ohleduplní jeden k druhému.

3)      „Hledání ve tmě“ – nastala noc, brýle ani jeden nenašel, ale Mach a ani Šebestová hledat nepřestali. Dvě děti se zavázanýma očima, chodí v prostoru a tiše naslouchají, kde brýle spadnou a po čtyřech se snaží, je co nejrychleji najít. Vyhrává ten, kdo je najde první.

4)      „Brýle má zloděj“ – dvě děti se zavázanýma očima chodí v prostoru s ostatními dětmi a snaží se hmatem najít toho, kdo brýle starému pánovi odcizil. Pozor, zloděj má též zavázané oči, aby nemohl záměrně Machovi a Šebestové unikat. Vyhrává ten, který dopadne zloděje. Zloděj se pozná podle toho, že má brýle umístěné na předem určené části těla, o které Mach a Šebestová neví.

5)      „Jsem rád, že vidím“ – po kruhu si podáváme brýle, které si nasadíme, rozhlédneme se kolem sebe a říkáme např. „Jsem ráda, že vidím, protože kdybych neviděla, nepoznala bych barvy kolem nás“, atd.

6)      „Kouzelné sluchátko“ – situační scénka – starý pán se rozhodne, že Mach a Šebestovou odmění a daruje jim kouzelné sluchátko. Ti se musí vzájemně domluvit a přát si jedno přání, které nahlas řeknou např. „Haló, haló, proč je stromů málo a tak křičím jako hrom, ať je stromů milión“. Ostatní děti vytvoří stromy. Pozor, všechny vytvořené věci zůstávají ve štronzu a potichu, jako sochy. Později přidáme pohyb a zvuk. Můžeme změnit postavy např. Kropáčka a Pažouta, kteří vymýšlí záporné věci.

 

7)      „Mé největší přání“ – posíláme sluchátko po kruhu a říkáme do něj své největší přání, které zdůvodníme. Začínáme slovy „Haló, haló, já bych chtěla, aby např. bylo teplo a mohli jsme se opalovat“. Také si můžeme přát konkrétní věc. Opět může být změnou přání záporných postav Pažouta a Kropáčka.

8)      „Kam jdete paní Kadrnožková“-  židle volně v prostoru, děti stojí mezi nimi a paní Kadrnožková chodí. Děti se ptají“ Kam jdete, paní Kadrnožková?“ a ta jim odpovídá např. „nakoupit“. Děti se ptají „A jak je to daleko?“ A ona jim odpovídá např. „5 kroků“. Děti udělají 5 kroků. Když paní Kadrnožková řekne“Já nejsem Kadrnožková, já jsem Jonatán“, snaží se všichni najít místo na židli, včetně paní Kadrnožkové. Kdo zůstane stát, stává se paní Kadrnožkovou. U paní Kadrnožkové můžeme použít pokrývku hlavy např. klobouk.

9)      Situační scénka – p. Kadrnožková jde se svým Jonatánem proti p. Cibulkové, která jde se svou Mickou. Zvířata se navzájem nesnáší, nemusí to tak však být! Hrajeme ve čtveřicích. Po odehraných scénkách hodnotíme chování celé čtveřice např.: proč se takto chovají, jak jim můžeme pomoci, atd.

10)  „Micko, zachraň se!“ – děti stojí na čtyřech v prostoru ve štronzu  jako kočky. Mezi nimi je předem určený Jonatán a Micka. Jonatán honí po čtyřech Micku, ta se však může zachránit tím, že počůrá svou kamarádku kočku, tím ji vyžene z jejího místa a stoupne si

11)  místo ní. Vyhnaná kočka dále utíká před Jonatánem. Pokud Jonatán Micku chytí, stává se Micka Jonatánem.

12)  „Jonatáne, domů!“ – klasická hra dvou družstev. Děti stojí za sebou, dvě družstva vedle sebe. První děti drží Jonatána (plyšovou hračku) a na slova učitelky „Jonatáne domů“, posílají Jonatána pod nohama až na konec zástupu. Poslední s ním běží dopředu a posílá znovu. Vítězí to družstvo, které dostane Jonatána dříve domů a to je tehdy, když ho drží opět začínající dítě a zaštěká.

13)  „Ty jsi moje malá kočička“ – kruh, uprostřed kočička Micka chodí po čtyřech od dítěte k dítěti a snaží se je rozesmát. Pouze pohyb a mňoukání. Děti se snaží se nezasmát a říkají „Ty jsi moje malá kočička“ a kočičku pohladí. Kočička odchází k dalšímu dítěti. Smutnou atmosféru můžeme navodit třeba tím, že nám ujel autobus na školní výlet do zoologické zahrady.

14)  „Bacil“ – předem určené dítě (bacil) honí zdravé děti a koho se dotkne, onemocní a to tak, že zůstane stát na místě a předvádí nemocného člověka (pohyb i zvuk). Vyhrává to dítě, které se nenakazí nemocí a zůstává zdravé.

15)  „Bacily útočí“ – pocitová hraděti (bacily) chodí volně v prostoru. Učitelka určí dítě, které bude nemocné. Ostatní se ho dotknou či chytí a zůstanou ve štronzu. Hru opakujeme a nakonec hodnotíme, říkáme, jaké jsme měli pocity. Můžeme pozměnit tím, že z bacilů uděláme protilátky, nebo lék, který vyléčí nemocné. Nemocní tentokrát budou všechny děti (předvádíme). Kdo bude vyléčený, určí opět učitelka.

16)  „Cesta do doby ledové“ – soutěžíme ve družstvech Machové a Šebestové. Předem určení Machové a Šebestové chodí volně prostorem a učitelka jim postupně rozdává dvě ledové lávky (nastřihané z papíru). Je možné nazvat je jako ledové kry. Na slova „Pozor lavina“, se snaží obě družstva sestavit lávku, po které přejdou do bezpečí. Vyhrává to družstvo, které opravdu lávku sestaví a přejde na určené místo. Učitelka si předem určí, kam lávka povede.

17)  „V cizí zemi“ – kruh, uprostřed předem vybraná dvojice např. Mach a Huml. Na slova např. „peru více, peru málo“ se snažíme předvést rozhovor dvou lidí z cizí země. Nesmíme však použít žádná jiná slova, než předem určená, i kdyby se měla několikrát za sebou opakovat. Ostatní hádají, co si asi ta dvojice říkala.

18)  „Na Humla“ – stojíme v kruhu, začíná předem určené dítě nebo učitelka tím, že na někoho ukáže přes kruh rukou a řekne „HU“. Ten na koho ukázala, nastraží uši, ukáže na sebe a

zopakuje tázavě „HU?“. Dva po jeho boku se na něj otočí, ukazují rukou a říkají „HUHU“. Dále pokračuje to dítě, na které bylo ukázáno. Hra se postupně zrychluje.

19)  „Lov na mamuta“ – stojíme v kruhu, jeden je lovec a mrknutím střílí mamuty. Pokud je mamut zasažen, předvádí, že umírá a padá k zemi. U dětí dbáme na to, aby tato hra neskončila úmrtím, volíme např. živou vodu, která je znovu oživí. Změna: Střílí všichni, postupně. Jen tehdy, pokud proběhne oční kontakt obou dětí. K zemi padají oba najednou.

20)  „Nebezpečí“ – stojíme v kruhu, uprostřed člověk neandertálský se zavázanýma očima, který se snaží obuškem bouchnout dvojici, která se před tím kontaktovala očima a snaží si vyměnit místa. Ke kontaktu využíváme pouze oči, nikoliv tělo ani hlas. Koho člověk neandertálský bouchne, přebírá jeho roli.

21)  „Pexeso“ – každému pošeptáme známou postavu z příběhu (2x stejnou) a oni se pak navzájem hledají tak, že šeptají své jméno ostatním. Pokud se dvojice z pexesa najde, vyhrává. To znamená, že se musí najít Machové, Šebestové, mamuti, atd.

 

22)   „Pohybové pexeso“ – hraje se obdobně, ale tentokrát se domluví dvě děti a předvádějí stejný pohyb. Pouze na vyzvání hádajícího, nebo dvou soutěžících. Pokud uhádnou děti, které předvádí stejný pohyb, jdou k němu. Na konci hry se sčítají dvojice, stejně, jako u pexesa.

23)  „Pozor, sněhová koule“ – sedíme v kruhu a po zemi si navzájem posíláme sněhovou kouli (míč). Uprostřed člověk neandertálský, který se jí musí vyhnout, nebo přeskočit. Pokud člověka někdo zasáhne, přebírá jeho roli. Koulíme jen po zemi!

24)  „Pozor Jonatán“ – předem určené dítě se stává Jonatánem, který má ocásek a honí ostatní děti. Koho se dotkne, zkamení. Vysvobodí je jen ten, který vezme Jonatánovi jeho ocásek, tím se sám stává Jonatánem a honí.

 

25)  RELAXACE „KOČIČKY“

a.      jeden leží na břiše a druhý pomalu přechází rukama celé jeho tělo od hlavy a končí u nohou

b.      jeden stále leží na břiše a druhy si stoupne patami na jeho špičky a střídavě je zvedá a pokládá

c.      ležící si stoupne a druhý mu dělá jakoby očistu těla, stírá ho rukama od hlavy až po paty, postupně měníme pomalé pohyby na prudké

d.      vyměníme si role

 

Dílčí vzdělávací cíle:

Ø      Uvědomění si vlastního těla

Ø      Osvojení si poznatků o těle a jeho zdraví, o pohybových činnostech a jejich kvalitě

Ø      Osvojení si poznatků a dovedností důležitých k podpoře zdraví, bezpečí, osobní pohody i pohody prostředí

Očekávané výstupy:    

Ø  Uvědomovat si příjemné citové prožitky

Ø  Vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobit je podle pokynu

Ø  Vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobit jej podle pokynu

Ø  Vnímat a rozlišovat pomocí všech smyslů (vnímat hmatem)

 

 

PRÁCE S TEXTEM

„ Povídám, povídám pohádku“ – práce s hlasem

 

    Povídám, povídám pohádku – (chůze po kruhu, držení za ruce)

    že pes přeskočil hromádku, – (poskočit)

    povídám, povídám druhou, – (chůze po kruhu)

    že teče voda struhou, – (vlnění rukou před sebou)

    povídám, povídám třetí, – (chůze po kruhu, držení za ruce)

    že spaly na peci děti, – (stojíme a předvádíme spaní)

    a když se vyspaly, – (protažení rukama)

    koláče dostaly, – (koláče do pusy)

    přišel tam Michal, – (předem určené dítě vstoupí mezi děti)

    všechny je smíchal, – (předvádí míchání – pohyb rukou)

    ten náš Michal, ten náš Michal, … – (děti se míchají navzájem)

 

 

Dílčí vzdělávací cíle:

Ø     Uvědomění si vlastního těla

Ø     Rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky (koordinace a rozsah pohybu apod.)

Ø     Rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních i produktivních

Ø     Rozvoj komunikativních dovedností (verbálních i neverbálních)

Ø     Rozvoj kooperativních dovedností

Očekávané výstupy:

Ø     Koordinovat lokomoci a další polohy a pohyby těla, sladit pohyb s rytmem a hudbou

Ø     Vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobit jej podle pokynu

Ø     Naučit se zpaměti krátké texty

Ø     Zvládnout základní pohybové dovednosti a prostorovou orientaci, běžné způsoby pohybu v různém prostoru (zvládat překážky, pohybovat se ve skupině dětí apod.)

Ø     Správně vyslovovat, ovládat dech, tempo i intonaci řeči

 

CESTA PROSTOREM A ČASEM

 

PRÁCE S rytmickými nástoji s prolínáním hudebně pohybových her

 

Nabídka písní s kytarovým či klavírním doprovodem

 

Práce s tělem „v království skřítků“

 

Práce ve skupině, sousoší, živé obrazy

 

 

 

 

 

 

 

TANEC MALÝCH SKŘÍTKŮ

(kytarový doprovod – D,G,A)

 

MY JSME SKŘÍTCI VESELÍ, – (všichni se drží a chodí po kruhu)

MALIČCÍ, BAREVNÍ,

NERADI SEDÍME,

RÁDI SI HRAJEME.

:/ RÁDI SI HRAJEME, ALE JAK NEVÍME/:   2x

HM, OPRAVDU NEVÍME. – (řeč + stojíme, divíme se a točíme zápěstím)

AŤ UKÁŽE NÁM KVÍTEČEK, – (ukazujeme na předem určeného skřítka)

JAKÝ ZNÁ TANEČEK,

AŤ UKÁŽE NÁM KVÍTEČEK, – (předem určený skřítek jde do kruhu)

JAKÝ TANEC ZNÁ.

DĚLEJTE TO JAKO JÁ, – (předem určený skřítek předvádí libovolný pohyb)

JE TO PĚKNÁ ZÁBAVA,

DĚLÁME TO JAKO TY, – (všichni po něm opakují)

ZAHÁNÍME TRAMPOTY.

Dílčí vzdělávací cíle:

Ø     Uvědomění si vlastního těla

Ø     Rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky (koordinace a rozsah pohybu apod.)

Ø     Rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních i produktivních

Ø     Rozvoj komunikativních dovedností (verbálních i neverbálních)

Ø     Rozvoj tvořivosti

Ø     Rozvoj kooperativních dovedností

 

Vzdělávací nabídka:

Ø     Lokomoční pohybová činnost (chůze, poskoky apod.), nelokomoční činnost (změny poloh a pohybů těla na místě)

Ø     Hudebně pohybové hry a činnosti

Ø     Činnost zaměřená k poznávání lidského těla a jeho částí

Ø     Artikulační, řečové a rytmické hry, hry se slovy

Ø     Samostatný slovní i pohybový projev na určité téma

Ø     Hry podporující tvořivost, představivost a fantazii (hudební, taneční, dramatickou apod.)

Očekávané výstupy:

Ø     Koordinovat lokomoci a další polohy a pohyby těla, sladit pohyb s rytmem a hudbou

Ø     Vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobit jej podle pokynu

Ø     Ovládat dechové svalstvo, sladit pohyb se zpěvem

 

Ø     Naučit se zpaměti krátké texty

Ø     Správně vyslovovat, ovládat dech, tempo i intonaci řeči

„ČTYŘI“ MALÍ SKŘÍTCI

 

Vytvoříme kruh dospělých a před nimi stojí jejich děti. Zpívají píseň, a komu se dá doktorská čepička na hlavu, hrozí ukazováčkem a ukončuje píseň slovy:  „V POSTÝLCE SE NESKÁČE, TO PŘECE KAŽDÝ VÍ“. Počet skřítků se může libovolně upravovat.

 

Píseň se zpívá s kytarovým doprovodem –  D, A.

„Čtyři“ malí skřítci skáčou v postýlce,

jeden spadl na zem, křičí velice.

Jožin volá doktora a ten jim poví:

„V POSTÝLCE SE NESKÁČE, TO PŘECE KAŽDÝ VÍ“.

 

 

Dílčí vzdělávací cíle:

Ø     Uvědomění si vlastního těla

Ø     Rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky (koordinace a rozsah pohybu apod.)

Ø     Rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních i produktivních

Ø     Rozvoj komunikativních dovedností (verbálních i neverbálních)

Ø     Rozvoj tvořivosti

Ø     Rozvoj kooperativních dovedností

Vzdělávací nabídka:

Ø     Lokomoční pohybová činnost (chůze, poskoky apod.), nelokomoční činnost (změny poloh a pohybů těla na místě)

Ø     Hudebně pohybové hry a činnosti

Ø     Činnost zaměřená k poznávání lidského těla a jeho částí

Ø     Artikulační, řečové a rytmické hry, hry se slovy

Ø     Samostatný slovní i pohybový projev na určité téma

Ø     Hry podporující tvořivost, představivost a fantazii (hudební, taneční, dramatickou apod.)

Očekávané výstupy:

Ø     Koordinovat lokomoci a další polohy a pohyby těla, sladit pohyb s rytmem a hudbou

Ø     Vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobit jej podle pokynu

Ø     Ovládat dechové svalstvo, sladit pohyb se zpěvem

Ø     Naučit se zpaměti krátké texty

Ø     Správně vyslovovat, ovládat dech, tempo i intonaci řeči

SKŘÍTEK MYŠPULÍN  (melodie písně Otec Abrahám)

(kytarový doprovod – D, A, G)

Skřítek Myšpulín čtyři bratry měl, čtyři bratry měl, skřítek Myšpulín, oni nejedli, ani nepili, jenom do taktu si tleskali (dupali, zpívali, dělali…)

 

Popis hry: Všichni stojí v kruhu, Myšpulín ukazuje, aneb postupně přidává pohyby (ruce, nohy, hlava, tělo……přechází se do zpěvu). Všichni opakují po něm. Je to velice oblíbená a variabilní píseň.

 

Dílčí vzdělávací cíle:

Ø     Uvědomění si vlastního těla

Ø     Rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky (koordinace a rozsah pohybu apod.)

Ø     Rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních i produktivních

Ø     Rozvoj komunikativních dovedností (verbálních i neverbálních)

Ø     Rozvoj tvořivosti

Ø     Rozvoj kooperativních dovedností

 

 

Vzdělávací nabídka:

Ø     Lokomoční pohybová činnost (chůze, poskoky apod.), nelokomoční činnost (změny poloh a pohybů těla na místě)

Ø     Hudebně pohybové hry a činnosti

Ø     Činnost zaměřená k poznávání lidského těla a jeho částí

Ø     Artikulační, řečové a rytmické hry, hry se slovy

Ø     Samostatný slovní i pohybový projev na určité téma

Ø     Hry podporující tvořivost, představivost a fantazii (hudební, taneční, dramatickou apod.)

Očekávané výstupy:

Ø     Koordinovat lokomoci a další polohy a pohyby těla, sladit pohyb s rytmem a hudbou

Ø     Vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobit jej podle pokynu

Ø     Ovládat dechové svalstvo, sladit pohyb se zpěvem

Ø     Naučit se zpaměti krátké texty

Ø     Správně vyslovovat, ovládat dech, tempo i intonaci řeči

TMA A BAREVNÝ SVĚT

 

práce s barvou „nový život aneb příběh člověka“

 

smyslové a psychomotorické hry

 

IMPROVIZACE dle vlastní fantazie, životní situace

 

1.   V hromadných improvizacích prozkoumat některá specifická prostředí a přiblížit si situace,

které se zde mohou odehrát

ü      Zavádět hráče do improvizování na námět v hromadných improvizacích bez dramatického konfliktu a souvislého děje / příběhu /

ü      Seznámit se s určitým prostředím ve skutečnosti, pak si je vybavovat v hravé situaci

ü      Rozvíjet představivost, fabulační schopnost, znalost daného prostředí, situace nebo profese

ü      Rámcové náměty: škola – nádraží – letiště – obchodní dům – nemocnice – ZOO…

 

2.   Položit základy schopnosti vcítění přes vlastní prožitek v určité situaci a roli

ü      Představit si jak se cítí např. zvíře, rostlina nebo věc v nějaké situaci, jak asi vnímá dění kolem sebe a reaguje na něj

ü      Vyjádřit představu pohybem, zvukem, slovy, kresbou apod.

ü      Rámcové náměty: příběh opuštěného štěněte – příběh vánočního stromku – příběh kamínků u cesty – co viděla sněhová vločka

 

3.   Učit se základům společenského chování a sociálních dovedností

ü      Prozkoumat v hravé situaci vybraný námět v několika variantách

ü      Hledat správnou formu řešení na základě srovnání a výběru

ü      Rámcové náměty: představení se – přivítání hosta – chování u stolu – telefonování – vysvětlení cesty – návštěva u lékaře – chování v obchodech a veřejné dopravě apod.

 

 

 

STRUKTUROVANÉ DRAMA, rozehrávání tvořivých her či příbĚhů

 

Evaluace

 

Získané kompetence a dovednosti

Pochopení a využívání dramatických činností při tvorbě třídních a školních programů

Prolínání tématu všemi oblastmi předškolního vzdělávání

Získání praktických dovedností pro vlastní práci

Vycházet z přirozených potřeb a přání dětí, improvizovat

Dodržování pravidel vzájemného soužití, pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, respektování věkových a individuálních zvláštností dětí

 

 

 

KRITÉRIA HODNOCENÍ V DRAMATICKÉ VÝCHOVĚ

 

Zásady:

 

ü      Hodnocení je prováděno slovně

ü      V hodnocení je třeba zachytit zejména pokroky, kterých dítě dosáhlo oproti výchozímu stavu

ü      Důraz je kladen hlavně na kritéria obecná. Kritéria specifická, jejich naplnění je dáno i vrozenou mírou nadání, slouží spíše jako kritéria doplňující

ü      Děti se od začátku podílejí na svém hodnocení – zatím jen formou slovní reflexe činnosti, která proběhla. Učitel jim pomáhá vhodně volenými otázkami, aby si uvědomily, zda a nakolik byly ve své práci úspěšné (např. „Přispěl někdo nápadem?“, „Pracovali jste společně?“, „Dokázali jsme se soustředit po celou dobu?“ atd.)

 

Obecná kritéria:

1.      Zapojení, aktivita, iniciativa

2.      Soustředění

3.      Schopnost řídit se instrukcemi a dodržovat pravidla

4.      Schopnost pracovat nezávisle a s dostatečnou sebejistotou

5.      Schopnost spolupracovat s ostatními

6.      Schopnost snadno mluvit s ostatními dětmi i dospělými

7.      Schopnost naslouchat

8.      Schopnost jasně formulovat

9.      Schopnost uplatňovat a realizovat nápady (jako jedinci a členové skupin)

10.  Variabilita dětských odpovědí a navrhovaných řešení

11.  Sebekontrola

12.  Vytrvalost, vynakládání úsilí, schopnost dokončit práci

 

 

Kritéria specifická pro dramatickou výchovu:

 

Ve hře i mimo hru

 

Ø      Schopnost navázat kontakt

Ø      Ohleduplnost k druhým (odpovědnost za partnera, který je na mě odkázaný)

Ø      Citlivost reakce na podněty

Ø      Výrazová proměnlivost

Ø      Schopnost pravidelně jednat

Ø      Schopnost vstoupit do role (pravdivě v ní jednat)

Ø      Schopnost komunikovat opravdově s partnerem ve hře (slovně i mimoslovně)

Ø      Schopnost sdělnosti a výrazové proměnlivosti v mluvě

Ø      Schopnost sdělnosti a výrazové proměnlivosti v pohybu

Ø     Schopnost pracovat tvořivě s materiálem a předmětem


Projekt: Výuka k rozvoji tvořivosti učitelek MŠ „TU.MŠ“
CZ 1.07/1.3.07/04.0005