Pohádkový les

Jméno učitelky: Monika Chloupková

Zaměstnavatel: Mateřská škola Chomutov, Šafaříkova 4335, příspěvková organizace

 

Datum zpracování: květen 2011

 

1. Základní charakteristika aktivity – anotace – záměr:

  • učit se vnímat přírodu kolem sebe, vážit si života ve všech jeho formách;
  • utvářet si vztah ke klasickým pohádkám, ke knihám;

vnímat sounáležitost se skupinou, hrát fair;

  • zvládnout pobyt mimo domov, sebeobsluhu, starat se o své osobní věci.

 

2. Název integrovaného bloku ze ŠVP: Já a probouzející se příroda.

 

3. Název integrovaného celku ze ŠVP nebo TVP: Hurá ven.

 

4. Název vlastní aktivity (podtéma): Pohádkový les.

 

5. Doporučené období k realizaci: jaro – pobyt ve Škole v přírodě

 

6. Počet dětí: 15

 

7. Věk dětí: 4 – 7 let

 

8. Struktura třídy: heterogenní

 

9. Předpokládaná délka aktivity: týden

 

10.

 

Vzdělávací oblasti Dílčí vzdělávací cíle Vzdělávací nabídka Očekávané výstupy
Dítě a jeho tělo –    rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností hrubé i jemné motoriky-    rozvoj a užívání všech smyslů-    rozvoj fyzické i psychické zdatnosti –      lokomoční pohybové činnosti-      manipulační činnosti-      smyslové a psychomotorické hry-      pracovní a sebeobslužné činnosti  –       zvládnout základní pohybové dovednosti a prostorovou orientaci, běžné způsoby pohybu v různém prostředí-       koordinovat lokomoci-       vnímat a rozlišovat podle smyslů-       ovládat koordinaci ruky a oka-       zvládnout sebeobsluhu
Dítě a jeho psychika – rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních i produktivních- rozvoj komunikativních dovedností- rozvoj zájmu o psanou podobu jazyka- rozvoj tvořivosti- posilování přirozených poznávacích citů

– rozvoj pozitivních citů ve vztahu k sobě

– získání relativní citové samostatnosti

– rozvoj schopnosti citové vztahy vytvářet, rozvíjet je a plně prožívat

– řečové a sluchové hry, slovní hádanky- společné diskuse, individuální a skupinová konverzace- samostatný slovní projev- poslech pohádek- vyprávění toho, co dítě slyšelo

– zpěv

– přímé pozorování přírodních jevů

-záměrné pozorování, určování vlastností a charakteristických znaků

– námětové hry a činnosti

– hry procvičující orientaci v prostoru i v rovině

– činnosti zajišťující spokojenost a radost

– hry pro rozvoj vůle a vytrvalosti

– estetické a tvůrčí aktivity

– výlety do okolí

– vyjadřovat samo-statně a smysluplně myšlenky, nápady, pocity- vést rozhovor- porozumět slyšené-mu- sledovat a vyprávět pohádku- projevovat zájem o knížky, soustředěně poslouchat četbu

– vědomě využívat všech smyslů

– záměrně se soustředit na činnost a udržet pozornost

– chápat prostorové pojmy, elementární časové pojmy, orientovat se v prostoru i v rovině, částečně se orientovat v čase

– řešit úkoly a situace, myslet kreativně

– vyjadřovat svou představivost a fantazii v tvořivých činnostech

– odloučit se na určitou dobu od rodičů a blízkých, být aktivní i bez jejich opory

– uvědomovat si svou samostatnost

– rozhodovat o svých činnostech

– prožívat radost ze zvládnutého a poznaného

Dítě a ten druhý – seznamování s pravidly chování ve vztahu k druhému- posilování prosociálního chování ve vztahu k ostatním lidem- rozvoj interaktivních a komunikativních dovedností- rozvoj kooperativních dovedností – běžné verbální i neverbální komunikační aktivity- sociální a interaktivní hry- kooperativní činnosti ve skupinkách- aktivní naslouchání druhému- četba, vyprávění a poslech pohádek s etickým obsahem a poučením

 

– navazovat kontakty s dospělým, kterému je svěřeno do péče- navazovat a udržovat dětská přátelství- uplatňovat své individuální potřeby s ohledem na druhého- spolupracovat s ostatními- vnímat, co si druhý přeje či potřebuje, vycházet mu vstříc
Dítě a společnost – rozvoj schopnosti žít ve společenství ostatních lidí- aktivně se přizpůsobovat společenskému prostředí a zvládat jeho změny- vytvoření povědomí o mezilidských morálních hodnotách- seznamování s prostředím- vytvoření základů aktivních postojů ke světu, k životu – pozitivní vzory vztahů a chování- různorodé společné hry a skupinové aktivity umožňující dětem spolupodílet se na jejich průběhu a výsledcích- receptivní slovesné a literární činnosti- činnosti podněcující nápaditost a tvořivost dítěte- aktivity přibližující dítěti pravidla vzájemného styku a mravní hodnoty

 

– uplatňovat návyky v základních formách společenského chování- začlenit se do třídy a zařadit se mezi své vrstevníky- vyjednávat s dětmi i dospělými ve svém okolí, domluvit se na společném řešení- dodržovat pravidla her a jiných činností- zachycovat skutečnosti ze svého okolí a vyjadřovat své představy

 

Dítě a svět – vytváření elementárního povědomí o širším přírodním prostředí, o jeho rozmanitosti, vývoji a neustálých proměnách- osvojení si poznatků a dovedností potřebných k ochraně dítěte před nebezpečnými vlivy pro-středí- rozvoj úcty k životu ve všech jeho formách- rozvoj schopnosti přizpůsobovat se podmínkám vnějšího prostředí i jeho změnám- vytvoření povědomí o vlastní sounáležitosti se světem, s živou i neživou přírodou, lidmi, společností – přirozené pozorování prostředí a života v něm, okolní přírody, vycházky do okolí, výlety- aktivity zaměřené k získávání praktické orientace- poučení o možných nebezpečných situacích a možnostech ochrany sebe sama (jedovaté rostliny)- přirozené poznávání přírodního okolí, sledování rozmanitostí a změn v přírodě- práce s literárními texty, s obrazovým materiálem

– praktické činnosti s přírodními materiály

– pozorování a po-znávání ekosystémů

– zvládat běžné činnosti a požadavky na dítě kladené i jednoduché praktické situace, chovat se přiměřeně a bezpečně- uvědomovat si nebezpečí, se kterým se může ve svém okolí setkat- osvojit si elementární poznatky o okolním prostředí- mít povědomí o širším přírodním prostředí i jeho dění- vnímat, že svět má svůj řád, že je rozmanitý a pozoruhodný, nekonečně pestrý a různorodý

– všímat si změn a dění v nejbližším okolí

– porozumět, že změny jsou přirozené a samozřejmé

– mít povědomí o významu životního prostředí pro člověka

 

 

Klíčové kompetence – má elementární poznatky o přírodě, která dítě obklopuje, o jejích rozmanitostech a proměnách- v běžných situacích komunikuje bez zábran a ostychu s dětmi i s dospělými; chápe, že být komunikativní, vstřícné, iniciativní a aktivní je výhodou- ve skupině se dokáže prosadit, ale i podřídit, při společných činnostech se domlouvá a spolupracuje; v běžných situacích uplatňuje základní společenské návyky a pravidla společenského styku; je schopné respektovat druhé, vyjednávat, přijímat a uzavírat kompromisy- ví, že není jedno, v jakém prostředí žije, uvědomuje si, že se svým chováním na něm podílí a že je může ovlivnit

 

11. Organizace aktivity: pobyt ve Škole v přírodě (Mariánská u Jáchymova), tedy převážně venku – v lese, na louce, u rybníka

 

12. Metody a postupy práce:

  • kooperativní učení
  • prožitkové učení
  • situační učení
  • spontánní sociální učení
  • činnosti individuální, skupinové i frontální

 

13. Pomůcky:

Kniha „Výtvarná dílna“ (autorka Anna Šimonová), pohádka „Červená karkulka“ (Jan Suchl: Červená karkulka), píseň „Pohádkový les“ (viz příloha), větší figurky, hádanky (viz příloha), hra „Karkulčina cesta“ (obdoba hry „Člověče, nezlob se“ vlastní výroby), pohádka „O perníkové chaloupce“, dopis od Ježibaby (viz příloha), obrázek Jeníčka a Mařenky, kniha „Rákosníček a rybník“ (autor Jaromír Kincl), obrázky perníčků, křídy, provázek, trička, barvy na textil, kniha „Říkání o víle Amálce“ (autor Václav Čtvrtek), zahradnické nůžky, korálky, vlasec, knihy „Knížka plná her“ (autorka Ljuba Štíplová), „O víle Amálce a žabce Márince“ (autor Václav Čtvrtek), poklad – křemínky, sladkosti, hračky; pohádka „O Budulínkovi“, CD J. Uhlíře a Z. Svěráka „20 let písniček z pořadu Hodina zpěvu“, úryvky z jednotlivých pohádek (viz příloha), postavička Budulínka vytvořená z vlny, malé kamínky – „hrášky“ pro Budulínka, medaile

 

14. Realizace projektu:

Východiska:

Téma „Pohádkový les“ vychází z námětu v knize Anny Šimonové „Výtvarná dílna“. Tento tematický celek obsahuje více pohádek, (než je zde uvedeno) a širokou nabídku činností. Plánovala jsem činnosti tak, aby byly realizovatelné především venku. Činnosti v budově jsem zařadila do náhradních činností v případě nepřízně počasí. Také píseň „Pohádkový les“ je z knihy „Výtvarná dílna“, v příloze je její upravená podoba, tak aby odpovídala naší skutečné náplni pohádkového týdne.

Asi měsíc před odjezdem do Školy v přírodě děti při poledním odpočinku v MŠ poslouchaly pohádky z knih „Rákosníček a rybník“, „Říkání o víle Amálce“ (klasické ilustrace Václava Bedřicha), „O víle Amálce a žabce Márince“ (z této knihy jsme předčítaly jen pohádky o žabce Márince právě z důvodu jiného ilustrátora – víla Amálka je díky televiznímu zpracování známá spíš v podání ilustrátora Václava Bedřicha).

 

 

Vlastní realizace:

PondělíČervená Karkulka.

Po příjezdu do Mariánské a ubytování dětí jsme se vydali s dětmi na první procházku po okolí. Děti byly seznámeny se soutěžním pohádkovým týdnem a domluvily se na rozdělení do 3 družstev po pěti dětech. Po obědě následoval poslech pohádky „Červená Karkulka“.

Odpoledne se děti seznámily s písní „Pohádkový les“ (příloha č. 1) a naučily se první sloku. Vydali jsme se na vycházku do lesa. Každý den se nám les „proměnil“ – tentokrát to byl les, kterým šla Červená Karkulka za babičkou. Děti hledaly ztracené figurky ke hře „Karkulčina cesta“ (hru jsme vyrobili ve školce z kartonu, podle klasického „Člověče, nezlob se“), házely šiškou na obrázek vlka připevněný na stromě a hádaly „vlčí hádanky“ (příloha č. 2). Ze šišek a jiných přírodnin také stavěly domečky pro lesní zvířátka. Většina činností byla oceněna body pro jednotlivá družstva (hledání figurek, hod šiškou, vlčí hádanky).

Po večeři jsme si zahráli „Karkulčinu cestu“, před spaním děti poslouchaly pohádku „O perníkové chaloupce“.

 

 

 

Hod šiškou na vlka                          Domeček pro zvířátka                            Karkulčina cesta

 

ÚterýPerníková chaloupka.

Druhý den po snídani jsme si zazpívali píseň „Pohádkový les“, když „náhle“ přišla paní kuchařka s dopisem od „nějaké staré Ježibaby“ (příloha č. 3). Po přečtení dopisu jsme ale usoudili, že nám ta Ježibaba určitě radí špatně a my musíme udělat všechno přesně naopak – místo doleva jít doprava, silnici, kterou podle Ježibaby vůbec neznáme, vlastně známe velmi dobře atd. Dopis nás zavedl do lesa na místo, kde by měla být perníková chaloupka a v ní schovaní Jeníček a Mařenka (zalaminované obrázky byly ukryty předešlý den). Po krátkém hledání děti Jeníčka a Mařenku našly a vzaly je s sebou do chaty. Domluvili jsme se, že odpoledne perníkovou chaloupku vymalujeme křídami. Po obědě děti poslouchaly pohádky z knihy „Rákosníček a rybník“.

Odpoledne jsme se vydali opět k naší perníkové chaloupce. Cestou jsme se zastavili na palouku, kde jsme našli rozházené perníčky! Děti začaly hledat a sbírat perníčky (zalaminované obrázky), každý za své družstvo. Snaha byla oceněna body. V lese se děti s chutí pustily do zdobení perníkové chaloupky. Nakonec si každý vyrobil krásné „ježibabské“ koště a uspořádali jsme „závody Ježibab“. Po večeři si každý vyzdobil své tričko, které si k tomuto účelu přivezl z domova, na námět některé z pohádek. Večerní pohádka byla z knihy „Říkání o víle Amálce“.

 

 

Jeníček a Mařenka v perníkové chaloupce      Našli jsme je!            Vyrábíme „ježibabská košťata“

 

Středa – Rákosníček a víla Amálka.

Ráno jsme opět začali naší písničkou – tentokrát jsme se naučili 2. Sloku o Rákosníčkovi a víle Amálce. Pak jsme vyrazili k rybníku. Děvčátka pletla věnečky z proutků a zdobila je dalšími přírodninami, chlapci vyráběli z přírodnin Rákosníčky. Po obědě děti poslouchaly pohádku „Jak potkala beránka Kudrnu“ (Říkání o víle Amálce), která je motivací pro odpolední činnosti (beránek Kudrna se přiotrávil neznámou rostlinou).

Odpoledne jsme se vydali na louku u lesa, kde děti soutěžily ve sbírání Amálčiných perliček – z každého družstva navlékal jeden korálky na vlasec a ostatní korálky hledali a přinášeli. Aby se nám nestalo to, co beránkovi Kudrnovi, učili jsme se poznávat jedovaté rostliny (v knize Knížka plná her) a také vodní rostliny, které určitě dobře zná Rákosníček. Podle obrázků jsme se snažili alespoň některou rostlinku najít. Vodní jsme šli hledat samozřejmě k rybníku. Po večeři jsme dokončili zdobení našich pohádkových triček. Před spaním nás opět čekaly pohádky, tentokrát z knihy „O víle Amálce a žabce Márince“, tedy pohádky o žabce Márince – „Jak přišli domů“ a „Jak jim poradila“.

 

 

 

Pozorujeme život u rybníka                  Navlékáme perličky Amálce                 Perníková chaloupka

Kamilky Sopkové

 

Čtvrtek – Žabka Márinka.

Po snídani jsme si – jak jinak – zazpívali písničku „Pohádkový les“. Naučili jsme se poslední – třetí sloku o Budulínkovi a žabce Márince. Pak jsme se vydali k rybníku, tentokrát do místa, kde se dají krásně pozorovat pulci a dokonce jsme viděli z blízka živou žabku Márinku. Vyráběli jsme sedátka pro Márinku a Josefa, tak jako to dokázali Márinka s Josefem v pohádce. Nakonec jsme si vyzkoušeli, jak se hází „žabky“ – malé placaté kamínky do vody a zahráli jsme si na žáby – kdo dokázal 10 žabích výskoků, získal bod pro své družstvo. Po obědě děti poslouchaly pohádku „Jak točili křemínkovými zrcátky“ (v pokladu totiž čeká na každého jedno křemínkové zrcátko od žabky Márinky).

 

 

Pulci – mláďátka žabky Márinky                Žabka Márinka z blízka                   Žabí skoky

 

Odpoledne nás čekala důležitá událost – hledání pokladu, který nám schovala žabka Márinka. Cestu nám vyznačila oranžovými fáborky a po cestě jsme také museli plnit úkoly – ty byly u žlutého fáborku. Poklad jsme našli, to bylo radosti! Pro každého se v pokladu našla malá hračka, „křemínkové zrcátko od žabky Márinky“ a spousta sladkostí.

Po večeři jsme si chtěli opéci buřty, ale bohužel se do té doby nádherné počasí pokazilo, spustil se déšť. A tak jsme poslouchali operku „Budulínek“ autorů Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Některé děti ji již trochu znaly. Před spaním jsme si přečetli pohádku „O Budulínkovi“.

 

 

Úkol „postavit obrázek                          Plníme další úkol                                            Poklad!

z přírodnin“

 

Pátek – Budulínek.

Ráno jsme si zazpívali kromě jiných písní také „Pohádkový les“ – nutno podotknout, že děti si tuto písničku moc oblíbily. Pak jsme si pohádku O Budulínkovi převyprávěli a vydali jsme se ven. „Čirou náhodou“ jsme potkali paní učitelku, která přicházela k chatě a vyprávěla nám, že viděla běžet nějakou lišku a něco na ní sedělo! Že by to byl Budulínek? Tak to ho musíme zachránit. Cestou jsme si z přírodnin vyrobili hudební nástroje – bubínky a housličky a šli jsme hledat Budulínka. Naštěstí nad liščí norou visel obrázek lišky, tak jsme dobře poznali, kde ho máme hledat. Zachráněného Budulínka jsme vzali s sebou. Vydali jsme se k lesu na místo, kde je dostatek malých kamínků. Soutěžní úkol zněl „nasbírat v časovém limitu (1 minuta) co nejvíce hrášků – kamínků pro Budulínka“. Dalším naším úkolem bylo hádat, ze které pohádky jsou úryvky (příloha č. 4). To už byly naše poslední získané body v soutěži družstev. Po návratu do chaty bylo celotýdenní soutěžení vyhodnoceno a každý dostal zaslouženou medaili. Ty měly pohádkovou podobu – Karkulka, Rákosníček, Amálka a Budulínek. Každý si mohl vybrat tu, která se mu líbí. Jako první si vybíraly děti z vítězného družstva, potom děti na druhém místě a nakonec umístění na třetím místě. Všichni byli spokojeni a většina dětí by si ráda pobyt o nějaký ten den ještě prodloužila. To je pro nás pedagogy největší odměna. Na Mariánskou budeme všichni rádi vzpomínat.

 

 

Společné foto s MŠ Písnička na rozloučenou

 

Náhradní činnosti:

  • dramatizace pohádky „Červená Karkulka“
  • výroba masek pohádkových postav
  • modelování perníčků, pohádkových postaviček
  • pohádkové omalovánky
  • Kniha plná her
  • hra „Popletené pohádky“

15. Evaluace:

Během celého pobytu jsem se neustále snažila rozvíjet vztah dětí k přírodě – poznávaly stromy, keře a rostliny kolem sebe, všímaly si různorodosti přírody – na loukách i stráních u cesty rostly jiné rostliny než v místě našeho bydliště. Poznají některé jedovaté a vodní rostliny, naučily se novou píseň „Pohádkový les“. Pravidelným poslechem pohádek, který je také běžnou součástí poledního odpočinku v mateřské škole, se děti učí pozornému poslechu textu, záměrně se soustředí a trénují si paměť např. převyprávěním vyslechnuté pohádky „O Budulínkovi“. Děti si také vytvářejí kladný vztah ke knihám.

Při pobytu mimo domov se v dětech posiluje hodnota přátelství, učí se ohleduplnosti k druhému. Poslechem pohádky „Jak potkala beránka Kudrnu“ si děti také uvědomily nebezpečí jedovatých rostlin a hodnotu vlastního zdraví.

Odloučením od rodiny se děti učí nejen větší emocionální samostatnosti, ale také zodpovědnosti při péči o své osobní věci a samostatnosti při sebeobsluze. Možnost ovlivnit situaci měly děti již první den, kdy samy rozhodovaly, jak se rozdělí do družstev. Iniciativu v dalším průběhu např. vyvolal dopis od Ježibaby, kdy vlastně „samy“ určovaly, kudy to vlastně půjdeme. Také tvořivé činnosti, jako pletení věnečků, výroba Rákosníčků či zdobení triček umožňuje dětem projevit svou vlastní fantazii a iniciativu.

 

16. Klíčové slovo: pohádka (ŠvP)


Příloha č. 1

 

 

Rf.: Hádej, hádej, kampak půjdem dnes?

Čeká na nás pohádkový les!

1. Kdopak by se vlka bál?

Půjdem ještě trochu dál.

K perníkové chaloupce

vede cesta do kopce.

Rf.: Hádej, hádej, kampak půjdem dnes?

Čeká na nás pohádkový les!

 

2. Rákosníček, vodníček

hlídá si svůj rybníček.

Čípak jsou ty korálky?

Přece víly Amálky.

Rf.: Hádej, hádej, kampak půjdem dnes?

Čeká na nás pohádkový les!

3. Budulínek smůlu měl,

na lišce se projet chtěl.

A ta žabka Márinka

kouká na něj z okýnka.

Rf.: Hádej, hádej, kampak půjdem dnes?

Čeká na nás pohádkový les!

Příloha č. 2

 

Vlčí hádanky

 

a) Autor Martina Lišková, ilustrace Adolf Dudek (Sluníčko 6/2010)

 

 


 

b) Autorky Doležalová Edita a Kučerová Alena (Hry v přírodě a s přírodou)

 

Pořád nosí jehelníček, ale nikdy nešije. (ježek)

Má pěknou hlavičku, jen jednu nožičku, hoví si v lesíčku. (hříbek)

V lese se pase, parohy nese. (jelen)

Běží to v potoku, od roku do roku a vždycky dopředu, nikdy ne dozadu (voda).

Na podzim si svlékne šaty, v zimě je nahý, zjara si oblékne šaty nové. Kdo je to? (strom)

Příloha č. 3

 

Dopis od Ježibaby

 

Milé děti,

chcete najít Jeníčka a Mařenku? Až vyjdete z chaty, dejte se doleva. Dojdete k silnici a opět zatočíte doleva. Půjdete po malé cestičce, kterou vůbec neznáte! Dojdete k malému paloučku, půjdete po cestě do listnatého lesa a tam, v místě, které jste nikdy neviděly, najdete místo, kde není skoro žádný kámen. V tom místě se dáte dolů a brzy najdete někde nahoře ve vzduchu Jeníčka a Mařenku.

Zdraví Vás Ježibaba z perníkové chaloupky

 

 

Podtržená slova jsou ta, kterými se Ježibaba snaží děti zmást, a proto vše uděláme opačně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příloha č. 4

 

Úryvky z pohádek

 

  • Červená Karkulka
    • A tak, když na ni maminka zavolala, nechala zalévání, uklidila hračky, umyla si ruce a dívala se, jak maminka chystá do košíčku dárky.
    • „Však ona je rozumná a jistě se v pořádku vrátí“, řekla si.
    • „Podívejme, jahody!“
    • „Podívej, jak umím cvičit! A taky prosit umím, vidíš?“
    • „A copak to neseš dobrého?“, pošilhával po košíku.
    • Když se nikde nic nehýbalo, přeběhl palouček a schoval se za plotem zahrádky.
    • Ale na prvé zaťukání byla vzhůru, měla spánek jako sýkorka.

 

  • Perníková chaloupka
    • Brzy ráno macecha vstala a budila děti.
    • Vytahoval z kapsy bílé křemínky a házel je na cestu.
    • Ptáček je dovedl na palouk, kde stála krásná chaloupka.
    • Na dlouhém zahnutém nose bradavice, pod ním rozšklebená pusa s jediným zubem, který se až dotýkal vystrčené brady.
    • „Co to plácáš?“, rozčilila se baba. „Je tam místa dost. Počkej, ukážu ti to!“
    • Celé dny prochodil po lese a hledal své ztracené děti. Co se pro ně naplakal a natrápil.

 

  • Rákosníček a rybník
    • Nejdřív si vybral největší škebli perlorodku, k její otevřené skořápce přivázal provázek z vodních řas a s druhým koncem v ruce zavolal bludičku.
    • Za chvíli se mezi puškvorcovými kořínky objevil rak. Nejdříve dělal jako že nic, koukl sem a koukl tam, ale když nikde neviděl ani rybičku, ani žabičku, natáhl se pro nejblýskavější perlu, pro tu, kterou na něj skřítek schválně nastražil do otevřené škeble.
    • „To je dobře, že je zase dobře“, oddechl si skřítek. Laboratorium ale pro jistotu zavřel na tři západy a klíč strčil pod stavidlo, aby ho voda odnesla z rybníka pryč.
    • „Co tady chceš, trpajzlíku“, povídal a zapráskal vousy tak silně, že praskly hned čtyři rampouchy najednou.
    • Potom se slastně protáhl v poledním sluníčku, zívl a zalehl do přívětivého stínu pod starou vrbu. Její proutky se ale najednou rozhýbaly větrem a začaly ho pošťuchovat zrovna tak, jak to dělal on sám povalujícím se rybám.

 

  • Říkání o víle Amálce
    • Jednou přišla na kulaté místo, kde bylo světle, i když nezářilo sluníčko.
    • Jenže vtom vystoupila za stromem babka, co tam sbírala borůvky.
    • „Celou tu dobu se na vás dívám“, křikl Vešmyška.
    • Dostal celý mutáček, stal se z něho poctivec a vzal si babku za ženu.
    • A za chvilku běží kolem srnka, kopýtka má mokrá od slziček, které jí padají z očí.
    • A v tom se probudil beránek Kudrna. Klekl si na kolena a vypil studánku až na dno.

 

  • O žabce Márince
    • Josef vynesl sluníčko z tůňky, položil ho do trávy.
    • „Musíme sluníčko najít a vysadit ho zpátky na pavlač.“
    • Najednou slyší, jak někdo hromuje: „Ydudmorh kat yduk!“
    • A on to je čáp Cvíbrk a sáhl si pro ni zobákem jako kleštičkami.
    • Když se večer sluníčko ukládalo za rákosí ke spaní, seděli oba v puškvorcích a poslouchali, jak hrajou komáři.

 

  • O Budulínkovi
    • Vozila ho po lavici, vozila ho po zemi.
    • Jeli přes cestu, přes louku, až do lesa.
    • Večer se dědeček a babička vrátili.
    • Dědeček vzal housle, babička bubínek.
    • Sliboval, že už nikomu neotevře.