Práce s knihou

PRAKTICKÝ PŘÍKLAD Z PRAXE

                           UČITELKY MŠ

 

ZPRACOVALA:                                   Alena Buřičová

ZAMĚSTNAVATEL:             MŠ Chomutov, Šafaříkova 4335, příspěvková organizace

 

TÉMA: PRÁCE S DĚTSKOU KNIHOU

 

DOPORUČENÉ OBDOBÍ K REALIZACI: ZIMNÍ MĚSÍCE

 

ZAŘAZENÍ: PROJEKTOVÁ VÝCHOVA – POHÁDKA

 

VĚK: 5-6 let

 

DÉLKA AKTIVITY: týdenní program

 

OSNOVA:

  • Stručný úvod
  • Motivace, seznámení s tématem (komunitní kruh), četba pohádky
  • Činnosti dle RVP
  • Závěrečný rozhovor

 

Zpracováno: květen 2011

 

Kniha, která vstupuje do života dítěte a provází dítě všemi etapami vývoje až do dospělosti, plní velké výchovná poslání. Má značný význam pro jeho duševní rozvoj, estetické vnímání, cítění a celkovou kultivaci projevů. Vychovává dítě zpočátku jako posluchače, ale současně také jako budoucího vnímavého čtenáře.

Cílem literární výchovy v mateřské škole je vytvořit literatuře důležité místo v růstu a výchově dítěte a připravit tak základ pro jeho úspěšný vstup do základní školy.

Úkolem výchovy k literatuře je kultivovat citové a estetické vnímání dětí, inspirovat je k estetickým aktivitám, vytvářet u dětí zájem o literaturu a vztah k slovesnému a ilustračnímu umění.

Závěrem – kniha k rozvoji vyjadřovacích schopností dětí, rozvíjí jejich věcné poznávání, učí je chápat základní mravní principy a obohacuje jejich citový život.

Při výchově literaturou se výrazně uplatňuje vztah knihy k ostatním výchovným složkám, a protože knihy jsou mou velkou láskou od útlého dětství, využívám literární texty při práci s dětmi velmi často. Pro tuto práci jsem vybrala pohádku netradiční z knihy, která je vlastně souborem textů různých žánrů. Jmenuje se „Povídali, že mu hráli˝. Texty uspořádala Olga Hejná.

Děti, se kterými pracuji, jsou 5-6 leté, proto si myslím, že by tento text mohly již soustředěně a citlivě vnímat jako literární dílo a porozumět mu.

 

JAK PRINCEZNA UTEKLA

Ilona Borská

 

Ze sedmi polámanými autíčky a sedmi kostkami ze stavebnic byla jedna pohádková kniha a v té knize žila princezna. Byla to velmi krásná zlatovlasá princezna, stála na cimbuří hradu a dívala se do dálky, jestli už jede princ, který ji měl vysvobodit od zlého čaroděje. Ten čaroděj bydlel za kopcem v začarovaném zámku a neustále upomínal krále, aby mu dal princeznu za manželku, nebo že ho začaruje. Jenže princ se někde zdržel a nejel a nejel a princezna měla z čaroděje čím dál tím větší strach, až se nakonec rozhodla, že uteče. Jednou, když děti nechaly knížku otevřenou, přelezla cimbuří a spustila se po té stužce, co je v knihách za záložku, jako po laně. Tak se dostala do světa obrů a hledala, kde by se ukryla. Děti byly sice hodní obři a jejich maminka byla také hodná obryně, často smutnou princeznu litovaly, když o ní četly v knížce, ale kdyby ji tu viděly, určitě by ji strčily zase na cimbuří, a kdyby princ nepřijel, musela by se vdát za ohyzdného čaroděje.

 

Práce s textem:

1. Sedíme v komunitním kruhu a po přečtení následovaly otázky vztahující se k textu:

    • Co se ti na pohádce líbí, co tě zaujalo?
    • Může princezna vyskočit z knihy?
    • Viděl už jsi nějakou princeznu? ¨
    • Existují na světě ještě princezny?
    • Proč se princezně zdály děti jako obři?

 

 

    • Proč chtěla princezna utéct z pohádky?
    • Proč čekala na prince? (aby jí pomohl, je to její kamarád)
    • Máš také kamaráda, který by ti pomohl, kdyby ses ocitl v nouzi?

 

2. Jaký je můj kamarád?

Sedíme v kruhu, zavřeme oči a myslíme na svého kamaráda. Povídáme si jaký je můj kamarád. Nejdříve se děti většinou zaměřují na zevnějšek. Naváděcí otázkou vedu děti, aby si všímaly i dalších důležitých věcí na svém kamarádovi.

„Proč je to tvůj kamarád?”

  • Protože si se mnou hraje.
  • Přinesl mi bonbon.
  • Šel se mnou za ruku, když jsme šli ven.
  • Nehádal se se mnou.
  • Pomáhal mi postavit silnici.

Rozhovor pomáhá při vytváření a udržení vztahů mezi jednotlivci a kolektivem.

 

3. Honíme zlého čaroděje:

  • Proč je čaroděj v pohádce zlý? (Protože si chce vzít za ženu princeznu, která ho nechce. Čaroděj je starý a ošklivý a princezna si chce vzít za muže statečného, mladého prince.)
  • Honěná:

Děti se naučí říkanku, vyzkouší si různé varianty intonace, důraznosti a výrazu

řeči: Jsem čaroděj, v zámku bydlím,

koho chytím, toho zmydlím.

Honič má v ruce stočenou ruličku z novin a odříká říkanku, pak honí, babu dává novinami.

Bubeník hru sleduje, při předání baby zabubnuje, všichni se zastaví a vyslechnou si říkadlo nového honiče.

Poznámka: protože hra je mimořádně rušná, chvilkové přerušení se velmi osvědčilo.

 

4. Jakou úlohu hraje princ v pohádce?

Viděl jsi už nějakého prince?

Hra na prince:

  • Uprostřed kruhu sedí jedno dítě na stoličce, má na hlavě papírovou královskou korunu a spí.
  • Děti chodí po kruhu, říkají říkanku a v průběhu této doby na jedno z nich učitelka mrkne.
  • Vyvolený princ sebere spícímu korunu z hlavy, uhání s ní okolo kruhu a usedá na trůn.
  • Oloupený princ honí lupiče, ostatní fandí, dělají brány – jako na kočku a myš.

Říkanka: Princ sedí na trůně v papírové koruně.

Kdo korunu z hlavy zvedne, na královský trůn si sedne.

Hra se dětem velmi líbila, společně jsme potom ozdobili královskou korunu z bílé čtvrtky barevnými fixaci.

 

5. Viděl jsi už nějaký královský zámek? Jak vypadá? Co je to cimbuří?

Zámek má vysoké věže a věžičky.

Hrajeme si na stavitele věží:

Děti stavěly věže z různých stavebnic, někdy s užitím techniky spojování, objevily funkci boční opory, některé děti pro lepší stabilitu věže volily širší základnu.

  • Kdo postaví věž z více kostek (účinné bylo stavět z počátku našíř)
  • Stavba na rychlost a přesnost (totéž v omezeném čase)
  • Soutěž několika dvojic (nutnost součinnosti)
  • Dvě naprosto shodné hromádky kostek (kdo postaví věž vyšší – zde bylo důležité objevit princip kvádru postaveného na vysoko)
  • Stavba jedné věže ve dvou – kdo umístil poslední kostku před zřícením, byl vítězem (děti dost spekulovaly a přišly na to, že použít střížku hranou nahoru je krokem k vítězství)
  • Stavba poslepu
  • Zaujalo je bourání „větrem” (rozfoukat věž)

 

6. Jaká má zámek okna? (často zdobená barevnými sklíčky)

  • Uděláme si kulaté okénko vytvořené z barevných prvků. Ukázala jsem dětem, jak utvořit kruhové dekorace manipulací z mozaikových prvků, z mechové pryže, barevných výseků apod. To děti zaujalo.
  • Potom jsem dětem nabídla okénka jako omalovánky. Vyzvala jsem je k pečlivosti, trpělivosti a hlavně k dodržení vzorování. Zpočátku nebyly práce barevně vyvážené, ale činnost děti bavila, a tak výsledky byly čím dál lepší.

 

Četba textu:

Konečně princezna našla černý les, do kterého se mohla schovat. Já vím, že to byl smeták, ale pro princeznu to byl hustý, černý les.

 

Rozhovor:

Proč se princezna zdál smeták jako les? Byl jsi někdy v lese? Jaký je opravdický les?

 

1. Hra: Kdo se bojí, nesmí do lesa!

  • Připravila jsem pro děti „stezku odvahy”. Vybrala jsem bezpečnou lesní cestu nedaleko školy (vedla do zatáčky, což se mi hodila, protože děti neviděli co se tam děje). Dítě vyšlo po cestě, prošlo zatáčkou a kousek za ní, mezi stromy, čekal čaroděj. Křaplavým hlasem lákal děti k sobě. Téměř vždy však zůstaly stát a jen prosily o sušenku, které měl čaroděj s sebou v košíčku. Některé děti byly odvážné a daly se s ,,čarodějem” do řeči, jiné se polekaně vrátily zpátky a šli potom s učitelkou, aby potlačily nepříjemný pocit strachu. Děti si při čekán na kamarády sdělovaly své pocity. Měly radost, že stezku odvahy zvládly a ještě dlouho pak o ni ve školce vzpomínaly. Společně jsme přemýšleli, co je to odvaha, jak se projevuje a jaký je rozdíl mezi odvahou a zbrklostí.

 

2. Čeho se vlastně v lese bojíme?

Vyrobíme si lesního ducha.

  • Na kartonu A3 jsem dětem vyřízla otvory pro oči
  • Děti v lese hledaly prvky živé i neživé přírody, kterými si potom zdobily svého „lesního ducha”.
  • Zezadu jsme na karton přilepili tavnou pistolí držátko z větve a rej lesních duchů mohl začít.
  • Rej jsme doprovodili zvuky: ťukáním kamínků, větviček.

 

Četba textu:

Princezna byla schovaná ve svém lese a poslouchala, jak se obryně maminka zlobila na své děti: „ty naše děti jsou nepořádné, jezdily by na saních celý den, ale uklidit si je nedovedou. A draka mají také na skříni už od podzimu. Ráno dostanou vyhubováno.” Ta hrůza, představte si! Obří děti mají ochočené saně! Možná sedmihlavé, nebo devítihlavé! A draka mají ve skříni! Princezna se krčila v koutku za skřínkou, ani nedutala.

 

Rozhovor:

Také se na vás maminka zlobí, když si neuklízíte hračky?

Co myslela princezna, když mluvila o devítihlavé sani?

A jakého draka se bála?

Už jsi někdy pouštěl draka?

Z čeho se drak vyrábí? (ve školce jsme skládali draka z papíru, z listí)

Jaký může drak být? (barevný, papírový, velký, mrzutý, veselý, nazlobený, usměvavý, dovádivý…)

 

1. Úkoly:

  • Společný přednes básně Jiřího Žáčka ,,Není drak jako drak”

Děti přednášejí báseň formou dialog (děvčata stojí proti chlapcům, kteří společně drží draka)

Děvčata          -Draku, ty jsi vážně drak?

Chlapci           -Hudry,hudry, je to tak!

Děvčata          -A máš zuby dračí?

Chlapci           -Mám dva, to mi stačí!

Děvčata          -A co těmi zuby jíš?

Chlapci           -Princezen mám plnou spíž!

Děvčata          -Ach, ty lháři, každý to ví, že jsi jenom papírový.

 

2. Pokračovali jsme jazykovými hrami:

  • Řekni opak toho, co já (veselý – smutný, velký – malý, zlý – hodný, usměvavý – zamračený…)
  • Kdo zná nějakou pohádku, ve které hraje drak – saň? (Princ Bajaja, Z pekla štěstí…)

Doložení obr. Materiálem jak drak – saň vypadá. Děti vzpomněly na pohádku ,,Dvanáctihlavý drak”, kterou jsme si přečetli před spaním minulého dne. Porovnávali jsme počet hlav v pohádkách.

 

3. Na koberec jsem položila velkého papírového draka.

Co musí mít papírový drak, aby mohl létat? (ocas)

  • Děti si vybraly barevný papír a skládaly ,,harmoniku”
  • Potom přikládaly složené papíry na ocas podle toho, jak kdo byl hotový.
  • Nakonec děti složily ocas tak, jak se jim líbilo.

Procvičili jsme si:

–          barvy

–          počet (jen červené, jen žluté, všechny – podle vyspělosti dětí)

 

4. Znáš nějakou písničku o drakovi?

My se jednu naučíme: Draku, draku, vyleť výše, ještě výš,

neboj se, že mezi draky zabloudíš!

Klubko dětí z očí se ti neztratí,

Udrží tě, jak koníčka v oprati.

Až dohoníš vlaštovičky, varuj je,

Že podzim listí zlatem maluje.

 

 

  • Píseň jako hádanka, zpěv s klavírem, v obměnách:

Vesele, potichu, smutně – kdo a proč tak zpívá?

  • Pohybové vyjádření, improvizace: drak (napodobení letu s lehkým šátkem v ruce)

Mraky (děti stojí na lavičce a papírovými mraky pohybují v rytmu)

  • Spojení zpěvu s pohybem: jedna skupina dětí zpívá, další hrají draka, mraky – opakujeme, aby se děti prostřídaly.

 

 

Pohádku jsme dočetli na ložnici před posledním klidem. Děti ještě měly spoustu otázek, ale příběh se jim moc líbil a pro mě to znamenalo, že jsem dobře vybrala. Odpoledne jsme si ještě zahráli na hodné děti, které si umí sami po sobě uklidit všechno, aby se na ně doma maminky nemusely zlobit. Takže nám zůstala po společné práci dobře uklizená třída a pocit příjemně prožitého času.

Děti se už těší do školky na další pohádku z této velmi pěkné knihy.